Syn.: Asclepias forsskalii Schult., nom. illeg., Asclepias nivalis J. F. Gmel., Asclepias nivea Forssk., nom. illeg., Pentarrhinum fasciculatum K. Schum.
Čeleď: Apocynaceae Juss. – toješťovité; Asclepiadaceae R. Br. – klejichovité
Periploca visciformis
Rozšíření: Roste v Africe v Etiopii a Somálsku, také na Sokotře. Dále je známa z Arabského poloostrova z jihozápadu Saúdské Arábie, Jemenu a jižního Ománu (Dhofar).
Ekologie: Roste na křovinatých svazích nebo na zarůstajících okrajích vádí. Vystupuje do nadmořské výšky 2000 m.
Periploca visciformis
Popis: Vytrvalý ovíjivý keř nebo polokeř s tenkými, křivolakými, zdánlivě bezlistými, lysými, alespoň na bázi dřevnatějícími stonky 1–3(–5) m dlouhými. Listy jsou vstřícné, čárkovitě kopinaté až šídlovité, 5–6(–15) mm dlouhé, záhy opadavé. Květenství jsou stopkaté chudokvěté úžlabní vrcholíky (založené na vidlanech) tvořené 5četnými květy; stopky květenství jsou 0,5–1(–2) cm dlouhé; kalich je na bázi krátce srostlý, cípy jsou vejčité, 3–5 mm dlouhé, chlupaté; koruna je kolovitá, zelenobílá, s kratičkou trubkou, korunní cípy jsou 5–6 mm dlouhé, často nazpět ohnuté, lysé, uprostřed s načervenalým nebo hnědavým proužkem; pakorunku tvoří 5 trojdílných výrůstků, postavených proti tyčinkám, prostřední cíp je přímý, nitkovitý, 3–4 mm dlouhý, zelenobílý, lysý nebo bělavě chlupatý, postranní jsou dužnaté, často červenavé, přirůstají k bázi korunních cípů; tyčinek je 5, jejich prašníky přirůstají k čnělce, jsou na hřbetě nápadně chlupaté a jejich konektiv vytváří přívěsky; plodolisty jsou 2, v době květu srostlé na vrcholu čnělky. Plody jsou čárkovité, zakřivené, 5–6(–8) cm dlouhé a 2,5–4 mm široké měchýřky; semena jsou drobná, početná, s chomáčkem chlupů na vrcholu.
Periploca visciformis
Periploca visciformis
Periploca visciformis
Periploca visciformis
Periploca visciformis
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 21. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, vádí mezi Mughsayl a Ajdarawt).