PERSICARIA CHINENSIS (L.) H. Gross – rdesno / horčiak

Syn.: Ampelygonum chinense (L.) Lindl., Cephalophilon chinense (L.) Borodina, Polygonum chinense L.
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité

Persicaria chinensis

Rozšíření: Druh jižní a východní Asie, jehož areál se rozprostírá v oblasti od Indie přes Thajsko, Indočínu, jižní a střední Čínu až po Tchaj-wan a Japonsko, na jihovýchodě zasahuje až na Filipíny, do Indonésie a na Papuu-Novou Guineu. Šíří se však i do dalších částí světa, byl zaznamenán ve východní Austrálii a na Novém Zélandu, také na Maskarénách i Madagaskaru, dokonce místy rovněž v Severní i Jižní Americe. V některých oblastech má jeho šíření až invazivní charakter.

Ekologie: Roste ve vlhkých lesích a křovinách, v horských údolích a roklinách, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3000 m. Kvete od července do listopadu.

Persicaria chinensis

Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou, 70–100 cm dlouhou, větvenou, na bázi dřevnatou, lysou nebo chlupatou. Listy jsou střídavé, řapík je 1–2 cm dlouhý, horní listy jsou skoro přisedlé, listová čepel je vejčitá nebo kopinatá, 4–16 cm dlouhá a 1,5–8 cm široká, na bázi uťatá nebo srdčitá, celokrajná, na vrcholu zašpičatělá, oboustranně lysá nebo chlupatá; botka je blanitá, 1,5–2,5 cm dlouhá, lysá. Květenství je terminální nebo axilární hlávka, stopka je žláznatě chlupatá, listeny jsou široce vejčité; okvětí je bílé nebo narůžovělé, 5četné, okvětní lístky jsou vejčité, tyčinek je 8, čnělky jsou 3. Plodem je vejcovitá nažka, která je 3–4 mm dlouhá.

Poznámka: Druh je dosti variabilní, podle odění a tvaru listů jsou jen ve floře Číny rozlišovány čtyři variety.

Persicaria chinensis
Persicaria chinensis
Persicaria chinensis
Persicaria chinensis

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 22. 10. 2016 (Madagaskar, Réserve spéciale d’Analamazaotra).