Syn.: Ampelygonum malaicum (Danser) M. A. Hassan, Cephalophilon malaicum (Danser) Grabovsk., Persicaria chinensis var. ovalifolia (Meisn.) H. Hara, Polygonum chinense var. malaicum (Danser) Steward, Polygonum chinense var. ovalifolium Meisn., Polygonum malaicum Danser
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité
Persicaria malaica
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, vyskytuje se v Thajsku, na Malajském poloostrově a indonéské Sumatře, snad zasahuje i do jihočínské provincii Jün-nan, někdy bývá uváděn i z Indie nebo jižního Japonska, což se zdá být nepravděpodobné.
Ekologie: Roste v tropických vlhkých lesích, na Sumatře byl zaznamenán v nadmořských výškách okolo 1000 m, ale i 3000 m.
Persicaria malaica
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou. Listy jsou střídavé, řapíkaté, řapík je na bázi nápadně ouškatý, ouška jsou skoro okrouhlá, dosahují až 2 cm v průměru a jsou neopadavá, listové čepele jsou široce vejčité, až 14 cm dlouhé a až 9 cm široké, na bázi obvykle uťaté, celokrajné, na vrcholu špičaté až zašpičatělé, obvykle lysé, jen na žilkách chlupaté; botky jsou blanité, kopinaté, chlupaté. Květenství je latnaté, dichotomicky větvené, stopky květenství jsou hustě žláznatě štětinaté, květy vyrůstají v hlávkách; okvětí je narůžovělé, okvětní lístky jsou vejčité. Plodem je nažka.
Poznámka: Od spřízněného druhu Persicaria chinensis se nápadně odlišuje především většími listy a velmi nápadnými neopadavými oušky řapíků. Nezřídka bývá v botanických databázích synonymizován s varietou Persicaria chinensis var. ovalifolia, což se nám však jeví jako poměrně nejisté.
Persicaria malaica
Persicaria malaica
Persicaria malaica
Fotografoval Mário Duchoň, dne 4. 3. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Gunung Sibayak).