Lesní rybníček Pětinoha se nachází asi 1,5 km jihovýchodně od středu Horního Jelení (okres Pardubice). Je chráněn od roku 1982. Důvodem ochrany je zachování rostlinných společenstev vázaných na rybník a jeho blízké okolí a rovněž výskyt hvězdoše podzimního (Callitriche hermaphroditica).
Pětinoha
Rybník Pětinoha byl součástí větší rybniční soustavy, jejíž založení je připisováno již Vilému z Pernštejna, který koupil Horní Jelení v roce 1495. Při srovnání starých leteckých snímků je zjevné, že v poválečném období došlo k významnému zazemnění rybníka a také se zmenšila plocha nelesních stanovišť v jeho okolí. Bez lesa byly především obě zátoky rybníka a pod hrází se téměř až k níže ležícímu rybníku Hanzlíkovci rozkládaly louky. Porosty rákosu v litorálu však byly téměř stejně velké.
Pětinoha
V době vyhlášení chráněného území se zde vyskytovala řada chráněných a významných druhů rostlin, které se v posledních letech nepodařilo ověřit. Mezi ně patří i výše zmíněný hvězdoš podzimní, který zde nebyl ověřen již v roce 1993. V severní zátoce se vyskytovala vegetace připomínající vrchoviště – což v nadmořské výšce 295 m n. m. bylo unikátní – s klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum), violkou bahenní (Viola palustris), sedmikvítkem evropským (Trientalis europaea), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Vzhledem ke zvyšující se eutrofizaci zarostly nejcennější plochy rákosem a bezkolencem. Z výše uvedených druhů zde dnes spíše dožívá populace violky bahenní. Vyskytuje se zde také suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium).
Mechové patro tvoří také běžnější, spíše lesní druhy rašeliníků, jako rašeliník Girgensohnův (Sphagnum girgensohnii), rašeliník kostrbatý (Sphagnum squarrosum) a rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax). Hojný je zde ploník obecný (Polytrichum commune). Jediný druh, který se v této rašeliništní enklávě vyskytoval dříve a je zde přítomen i v současnosti, je vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) vyskytující se místy i na březích rybníka a při okrajích rákosin.
Pětinoha
Přesto se stále jedná o cennou lokalitu s makrofytní vegetací. Rybník je velmi mělký, u hráze je hloubka vody pouhých 80 cm, a tak vodní rostliny porůstají většinu jeho plochy. Poměrně hojně zde roste leknín bělostný (Nymphaea candida), jehož původ je neznámý a pravděpodobně zde byl záměrně vysazen někdy po roce 1993. V jihozápadní zátoce se vyskytuje bublinatka jižní (Utricularia australis) a na více místech – převážně u hráze – roste lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum). Z dalších druhů zde byl nalezen hvězdoš háčkatý (Callitriche hamulata), hvězdoš jarní (Callitriche palustris).
Pětinoha
Litorální pásmo je sice poměrně široké, ale velmi monotónní. Dominantní rostlinou je rákos obecný (Phragmites australis). Dále se místy (například u hráze) vyskytuje zevar vzpřímený (Sparganium erectum), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), vzácně kosatec žlutý (Iris pseudacorus) nebo skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris). Z ostřic se zde vyskytují především ostřice štíhlá (Carex acuta) a ostřice ostrá (Carex acutiformis), vzácně i ostřice vyvýšená (Carex elata) a vzhledem k výrazně zakleslé vodní hladině se na březích vyskytovala ostřice šáchorovitá (Carex bohemica).
Pětinoha
Na přechodu do terestrických společenstev na litorál navazují velmi často porosty třtiny šedavé (Calamagrostis canescens) a také bezkolenec modrý (Molinia caerulea) nebo smldník bahenní (Peucedanum palustre). Především v jihozápadní zátoce se maloplošně vyskytují mokřadní olšiny, které jsou zajímavé výskytem přesličky pobřežní (Equisetum ×litorale). Poměrně zajímavé olšiny se nacházejí již mimo samotné chráněné území, a to pod hrází rybníka. Za pozornost také stojí níže ležící rybník Hanzlíkovec, který je také velmi mělký a vzhledem k výrazně zakleslé vodní hladině byl v době návštěvy hojně zarostlý haluchou vodní (Oenanthe aquatica).
Pětinoha
Fotografováno dne 16. 7. 2015.