Syn.: Conyza graeca Nyman, Phagnalon rupestre var. graecum (Boiss.) Fiori, Phagnalon rupestre subsp. graecum Batt.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Phagnalon graecum
Rozšíření: Roste ve východní části Středozemí, výskyt je znám ze Sicílie, Malty, Albánie, Řecka, Makedonie, ostrovů v Egejském moři, z Kypru a kontinentálního Turecka.
Ekologie: Roste na skalkách, zdech i na jiných kamenitých místech, např. na náplavech periodických toků, převážně na vápnitém substrátu. Vystupuje až do nadmořských výšek kolem 700 m.
Phagnalon graecum
Popis: Menší řídký keřík s přímými nebo poléhavými, 15–60 cm dlouhými, tenkými, bíle chlupatými větvičkami. Listy jsou střídavé, úzce obkopinaté, 1,5–4(–6) cm dlouhé a 1–4(–8) mm široké, na spodní straně bíle plstnaté, na svrchní straně šedě pavučinaté a později olysávající, na okraji podvinuté a zvlněné, zřídka s krátkými zoubky, na vrcholu zašpičatělé. Úbory jsou jednotlivé na koncích větví; zákrov má 0,8–1,5 cm v průměru; vnější zákrovní listeny jsou trojúhelníkovité, špičaté, prostřední kopinaté, tupě špičaté, s průsvitným okrajem, vnitřní čárkovité, špičaté; květy jsou žluté, vnější samičí mají nitkovitou korunu, vnitřní oboupohlavné mají korunu trubkovitou. Nažky jsou stlačeně válcovité, asi 1 mm dlouhé, chmýr tvoří 7 štětin.
Záměny: Velmi blízce příbuzný druh Phagnalon rupestre se liší širšími zákrovními listeny, z nichž prostřední jsou tupé nebo zaokrouhlené. Ve východním Středozemí se mohou oba druhy setkávat.
Phagnalon graecum
Phagnalon graecum
Phagnalon graecum
Fotografovali Vít Grulich a Mário Duchoň, ve dnech 16. a 20. 5. 2011 (Turecko, Antalya, kaňon Göynük; Side), Ladislav Hoskovec, dne 30. 3. 2010 (Kypr, západní pobřeží poloostrova Akamas).