Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Phagnalon harazianum
Rozšíření: Endemit Jemenu, kde se vyskytuje v horských oblastech západně exponovaných srázů a centrálních plání. Nejblíže je příbuzný druh Phagnalon persicum; rozdíly mezi oběma taxony nejsou dosud uspokojivě objasněny. Rod Phagnalon má kolem 40 zástupců rozšířených v pruhu od Makaronésie přes Středozemí až do podhůří Himálaje, na jih zasahuje až do hor východní Afriky.
Ekologie: Roste v nadmořských výškách 2100–3500 m, nejčastěji na skalních teráskách nebo v kamenných zídkách. Na stanovištích mohou teplotní minima v nejchladnějším období roku poklesat až k bodu mrazu.
Phagnalon harazianum
Popis: Nevelký keřík vysoký do 40(–60) cm má přímé, hustě olistěné a bíle plstnaté větvičky. Listy jsou střídavé, přisedlé, čárkovité, 7–17 mm dlouhé, celokrajné, shora tence šedoplstnaté, na spodní straně běloplstnaté, na okraji podvinuté. Úbory jsou stopkaté, asi 1 cm dlouhé, zákrov je polokulovitý nebo krátce válcovitý, víceřadý, zákrovní listeny jsou hnědé, na vrcholku průsvitně suchomázdřité, vnější zákrovní listeny mají ven vyhnutou špičku. Všechny květy jsou trubkovité, velmi drobné, žlutavé, nažky jsou válcovité, brvité, s vyvinutým chmýrem.
Phagnalon harazianum
Phagnalon harazianum
Fotografováno dne 15. 2. 2010 (Jemen, Jabal Haráz, Khahil).