Syn.: Agarico-igniarium tegularium Paulet, Boletus torulosus Pers., Boudiera rubripora (Quél.) Lázaro Ibiza, Fomes castaneae Woron., Fomes ceratoniae (Lázaro Ibiza) Sacc. et Trotter, Fomes rubriporus (Quél.) Bres. et Cavara, Fomes torulosus (Pers.) Lloyd, Fuscoporia torulosa (Pers.) T. Wagner et M. Fisch., Phellinus rubriporus (Quél.) Quél., Polyporus assimilis Velen., Polyporus fuscopuprpureus Boud., Polyporus marucuccianus Lloyd, Polyporus rubriporus Quél., Polyporus torulosusus (Pers.) Pers., Pseudofomes ceratoniae Lázaro Ibiza
Čeleď: Hymenochaetaceae Imazeki et Toki – kožovkovité
Phellinus torulosus

Phellinus torulosus

Rozšíření a ekologie: Roste celoročně, v teplých středoevropských oblastech dosti hojně. Parazituje zejména na dubech, často i na akátech, někdy na jiných listnáčích. Většinou ho najdeme na bázích kmene nebo na kořenech. Roste i saprofyticky na odumřelém dřevu.
Popis: Plodnice jsou víceleté. Polokruhovitý klobouk má 10–30 cm v průměru, v mládí je zvlněný, později plochý, někdy až vmáčklý, s hrbolatým povrchem a zesíleným přirůstajícím zaobleným okrajem. Povrch klobouku je zpočátku jemně plstnatý, oranžově až rezavě hnědý, ve stáří olysalý, tmavohnědý až černý, často porostlý řasami nebo mechem. Póry na spodní straně klobouku jsou drobné, mají rezavou, olivově hnědou až červenohnědou barvu. Mladé plodnice mohou vyrůstat i z povrchu starých plodnic.
Záměny: Může být zaměněn za staré plodnice anýzovníku vonného (Gloeophyllum odoratum), který ovšem roste na pařezech jehličnanů, hlavně smrků a má širší póry.
Poznámka: Je nejedlý. Způsobuje bílou hnilobu dřeva.
Phellinus torulosus
Phellinus torulosus
Fotografováno v prosinci 2007 a únoru 2008 (okolí Roztok u Prahy).