Syn.: Bartramia calcarea Bruch et Schimp.
Čeleď: Bartramiaceae Schwaegr. – kulistcovité
Philonotis calcarea
Rozšíření: Evropa, jihozápadní Asie, Himálaj, Tibet, severní Afrika, Azory, Kanárské ostrovy. V ČR na vápnitém substrátu: Český kras, Krkonoše, Jeseníky, Javorníky, Hostýnské vrchy, Bílé Karpaty.
Ekologie: V mokrých loukách, příkopech, prameništích, na okrajích potůčků nebo na tufech ve vápencových oblastech, od nížin do vysokohoří.
Philonotis calcarea
Popis: Rostliny statné, mohou být i inkrustovány CaCO3. Lodyhy až 20 cm dlouhé, všestranně i výrazně jednostranně olistěné. Lodyha bývá červenohnědě zbarvená a ve spodní části může mít vlášení. Listy až 3 mm dlouhé, ploché nebo častěji řáskaté, většinou srpovité, s bází trojúhelníkovitou nebo paralelně sbíhajícími okraji, vždy dlouze zašpičatělé. Žebro většinou mohutně vyvinuté, jen krátce vybíhavé, u báze světlé nebo dohněda zbarvené, nikoli červené. Okraj lístků většinou plochý, místy přehnutý nebo ohrnutý, s dvojitými zuby, které ve špičce přechází v ostré jednoduché. Buňky lístků v dolní části velké, protáhle obdélníkovité, s malým množstvím chlorofylu. Papily ve špičce často v obou rozích, v dolní části listu nemusí být v procházejícím světle patrné. Perigoniální listy úzce trojúhelníkovité, ostře zašpičatělé. Dvoudomý druh, zřídka plodný. Tobolka téměř kulovitá a nachýlená.
Philonotis calcareaPhilonotis calcarea
Záměny: Od podobných Philonotis fontana a Ph. caespitosa se dá odlišit výskytem na vápnitých substrátech a větší velikostí. Pro přesné určení je samozřejmě vidět znaky pod mikroskopem. Ph. fontana má tupé perigoniální listy, lodyžní listy náhle zašpičatělé, menší buňky v dolní části listu. Ph. caespitosa má ploché vejčitě kopinaté listy, užší žebro, menší buňky v dolní části listu, u lodyžních a juvenilních listů mohou být podél žebra zvětšené, pak ale tenkostěnné, mnohoúhelníkovité. Celý rod je velmi variabilní v závislosti na stanovištních podmínkách.
Philonotis calcarea
Fotografováno dne 21. 7. 2009 (u obce Hluboká na Vysočině).