Syn.: Phleum abbreviatum (Boiss.) Rivas Mart., A. Asensi, Molero Mesa et F. Valle, Phleum castelnavii Sennen, nom. inval., Phleum hubbardii D. Kovats, Phleum intermedium Jord., Phleum nodosum L., Phleum pratense subsp. bertolonii (DC.) Bornm., Phleum pratense var. bertolonii (DC.) Beck, Phleum serotinum Jord.
Česká jména: bojínek hlíznatý (Kubát 2002)
Slovenská jména: timotejka uzlovitá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Phleum bertolonii
Rozšíření: Celá Evropa, na východ po asijskou část Turecka, Kavkaz a Ural, vyskytuje se i na severu Afriky. U nás roztroušeně ve většině území, téměř chybí v jižních a severozápadních Čechách, na Znojemsku, Třebíčsku a jihomoravských úvalech.
Ekologie: Roste na suchých loukách, pastvinách, úhorech, na okrajích cest a polí, často na vápnitých a jílovitých půdách. Kvete v červenci a srpnu.
Phleum bertolonii
Popis: Vytrvalá, řídce trsnatá tráva s vněpochevními, kolénkatě vystoupavými výběžky a často i výběžky podzemními. Stébla jsou obvykle vystoupavá, na bázi cibulkatě ztlustlá, až 80 cm vysoká, tuhá. Listové pochvy jsou hladké, mírně nafouklé, čepele šedozelené až zelené, ploché, až 5 mm široké, lysé, jazýčky špičaté. Lichoklas je úzce válcovitý, světle zelený, někdy slabě purpurový. Klásky s plevami s kratičkou osinkatou špičkou, pluchy široké, blanité.
Záměny: Druh je nápadný svými na bázi výrazně ztlustlými stébly. Odlišení od nejpodobnějšího druhu, bojínku lučního (Phleum pratense), s nímž roste na společných lokalitách, by nemělo činit potíže.
Phleum bertoloniiPhleum bertolonii
Phleum bertoloniiPhleum bertolonii
Phleum bertolonii
Phleum bertolonii
Phleum bertolonii
Fotografováno dne 4. 7. 2015 (v Krkonoších).