Syn.: Pinus breweriana (S. Watson) Voss
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Západ USA – endemický druh rostoucí na malém území v severozápadní Kalifornii a na jihozápadě Oregonu, poblíž pacifického pobřeží na svazích pohoří Siskiyou (mezi 40° 50´s. š. a 42° 40´s. š.) Vertikální rozmezí 700–2 290 m n. m. Nejvzácnější americký smrk, v Evropě poprvé vysázen v Kew u Londýna v roce 1897. Pleistocénní relikt. Řazený do podrodu Picea a sekce Omorika.
Ekologie: Původní areál tohoto smrku leží v oblasti oceanického podnebí s chladnou a vlhkou zimou a horkým relativně suchým létem. Roční srážky se pohybují mezi 1 000 mm na východě a 2 800 mm na západě areálu. Nejčastěji roste na nevyvinutých, mělkých chudých kamenitých půdách s podložím žuly a hadců. Je tolerantní vůči zástinu. Doprovodními dřevinami jsou Abies magnifica, A. concolor, Tsuga mertensiana, Picea engelmannii, Pinus ponderosa, P. lambertiana, P. monticola, Chamaecyparis lawsoniana, Calocedrus decurrens, Quercus sadleriana, Q. vacciniifolia, Corylus cornuta, Rosa gymnocarpa, Chimaphila umbellata aj.
Popis: Strom dorůstající 40 m výšky a asi 150 cm v průměru kmene. Koruna pravidelná, kuželovitá, borka hnědošedá, kostičkovitě rozpukaná. Větvení prvního řádu horizontálně odstálé, větvení 2. a 3. řádu nápadně záclonovitě převislé, někdy dosahující až 2,5 m. Letorosty červenohnědé, pýřité, pupeny válcovitě kuželovité, 5–10 mm dlouhé s přitisklými kaštanově hnědými šupinami, ojediněle šídlovitě protaženými. Jehlice paprsčitě odstávající, 15–35 mm dlouhé, 1,5 mm široké, slabě smáčklé, tupé, rovné nebo mírně zakřivené, na svrchní straně tmavozelené, s namodrale bílými pruhy vespod. Samčí šištice nachově červené na loňských větvičkách, samičí zelené na konci letorostů. Šišky válcovité 6–15 dlouhé, zavřené 2 cm široké, otevřené 3-4 cm široké, nezralé zelené až purpurové, zralé tmavě červenavě hnědé. Semenné šupiny obvejčité, celokrajné. Semena hnědočerná, 3–4 mm dlouhá, s 9–18 mm dlouhým křídlem. Šišky dozrávají 5–7 měsíců po opylení během září až října. Dožívá se věku asi 400 let.
Využití: Smrk Brewerův má kompaktní měkké, těžké (snad nejtěžší z rodu Picea), lesklé, světlohnědé dřevo, s větším množstvím suků. Z důvodu velmi malého rozšíření je tento druh prakticky bez komerčního využití.
V Evropě považován pro svůj neobvyklý vzhled a dlouhé převislé větve za nejkrásnější smrk. U nás poměrně zřídka vysazován jako okrasná solitéra. Nenáročná dřevina, vhodná pro klimatické podmínky podmínky ČR.
Fotografováno ve dnech 24. 9. 2006 a 31. 3. 2007 (Česko, Arboretum Sněžná u Krásné Lípy).