Syn.: Abies denticulata Michx., Abies mariana Mill., Abies nigra (Castigl.) Du Roi, Abies nigra (Aiton) Poir., Peuce rubra Rich., Picea brevifolia Peck, Picea nigra (Du Roi) Link, Pinus abies var. mariana (Mill.) Münchh., Pinus canadensis var. nigra Castigl., Pinus denticulata (Michx) Muhl., Pinus mariana (Mill.) Du Roi, Pinus marylandica Antoine, nom. inval., Pinus nigra Aiton, nom. illeg.
Česká jména: smrk černý (Dostál 1950, Klika 1953, Mareček 1999, Kubát 2002)
Slovenská jména: smrek čierny (Dostál 1950)
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Picea mariana
Rozšíření: Typická dřevina boreálních lesů (tajgy) v Severní Americe, je široce rozšířená od Aljašky až po Labrador a Newfoundland, na jih zasahuje na východě až po Michigan a Pennsylvánii, naproti tomu chybí v oblastech oceaničtějšího klimatu v dosahu pacifického pobřeží.
Ekologie: Roste nejčastěji na vlhkých místech, často na okrajích mokřadů a zalesněných slatinách a rašeliništích, případně na úpatích svahů, díky mělkému kořenovému systému může růst i na trvale zmrzlé půdě (permafrostu). Převážně na stanovištích s nedostatkem živin; vystupuje až do kolem 2000 m n. m.
Picea mariana
Popis: Strom s úzce kuželovitou korunou vysokou až 25 m, někdy pouze keřového vzhledu; borka je hnědošedá až téměř černá; větve jsou krátké a často skloněné, letorosty jsou chlupaté a žláznaté. Jehlice jsou všesměrně uspořádané, na průřezu čtyřúhlé, 0,6–1,5(–2) cm dlouhé, tuhé, světle modrozelené a ojíněné, s průduchy na všech stranách, na vrcholu tupé až špičaté; samčí šištice jsou zelenavé, s purpurovým nádechem nebo purpurové. Šišky jsou nicí, 1,5–2,5(–3,5) cm dlouhé a 1–2 cm široké, načervenalé, později hnědé; šupiny jsou nejširší pod nepravidelně zubatým vrcholem; semena jsou křídlatá.
Záměny: Prakticky v celém areálu roste často spolu s dalším druhem smrku, Picea glauca, od nějž se liší štíhlejší korunou s krátkými skloněnými větvemi, chlupatými letorosty, kratším jehličím i menšími šiškami. Ačkoli tyto druhy rostou na obrovském území pospolu, křížení mezi nimi nebylo prokázáno. Na východě Ameriky se dále dostává do kontaktu s druhem Picea rubens, který se vyznačuje delším, světlejším, neojíněným a ostře špičatým jehličím a většími šiškami. Na kontaktu druhů P. mariana a P. rubens se objevují jedinci s přechodnými znaky, zřejmě hybridního původu.
Picea mariana
Picea mariana
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 16. 7. 2007 (Kanada, Britská Kolumbie: Gosnell, údolí řeky Thompson).