Syn.: Caryophyllus pimenta (L.) Mill., Eugenia micrantha Bertol., Eugenia pimenta (L.) DC., Evanesca crassifolia Raf., nom. illeg., Evanesca micrantha Bertol., Myrtus aromatica Poir., nom. illeg., Myrtus aromatica Salisb., nom. illeg., Myrtus dioica L., Myrtus pimenta L., Myrtus piperita Sessé et Moc., Pimenta aromatica Kostel., nom. illeg., Pimenta communis Benth. et Hook. f., Pimenta officinalis Lindl., Pimenta pimenta (L.) H. Karst., nom. inval., Pimenta vulgaris Bello, Pimenta vulgaris Lindl., Pimentus aromatica Raf., nom. illeg., Pimentus vera Raf., nom. illeg.
Česká jména: myrta všechutná (Presl 1846), pimentovník lékařský (Valíček 1989)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Pimenta dioica
Rozšíření: Pochází z tropické Střední Ameriky, kde roste v nejjižnějších státech Mexika a odtud až po Kostariku, a dále ve Velkých Antilách na Kubě, Bahamách, Hispaniole, Jamajce a Kajmanských ostrovech. Na Portoriku a dále v Malých Antilách se místy pěstuje plantážním způsobem.
Ekologie: Stanovištěm jsou stálezelené tropické deštné lesy, tvoří v nich podúroveň. Snáší jen velmi slabý pokles teplot pod bod mrazu. V domovině roste většinou ve výškách 500–1300 m, níže je napadán plísňovými chorobami. Optimální srážky jsou 1000–4000 mm za rok a teploty v rozmezí 18–28 °C, nesnáší delší než tříměsíční období sucha.
Pimenta dioica
Popis: Vždyzelený aromatický strom vysoký až 20 m; letorosty jsou hranaté, hnědočervené, hustě pýřité, s vtroušenými žlázkami. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, kožovité; čepel je podlouhlá nebo kopinatá, 5,5–17(–22) cm dlouhá a 2–6,5 cm široká, s 10–15 páry žilek, na líci lysá nebo olysalá, na rubu krátce pýřitá a žláznatá, na bázi klínovitá až uťatá, celokrajná, na vrcholu většinou tupě špičatá; řapík je 1–2,5 cm dlouhý. Květenství je lata 5–12 cm dlouhá, s postranními větvičkami 3–4krát větvenými, s 50–100 květy; listeny a listence jsou asi 1,5 mm dlouhé, opadavé; květy jsou 4četné, zčásti navzdory jménu oboupohlavné, ale většinou funkčně jednopohlavné; češule je obráceně kuželovitá nebo zvonkovitá, 1–1,5 mm dlouhé; kališní cípy jsou půlkruhovité až vejčité, 1–1,5 mm dlouhé; korunní cípy jsou polokruhovité, o něco delší než kalich, bělavé, žláznaté a s různou intenzitou pýřité; tyčinek je 30–120, 2ؘ–4 mm dlouhé; gyneceum srůstá z 2 plodolistů, semeník je spodní, s 2 pouzdry. Plody jsou kulovité bobule o průměru 0,5–1 cm, hnědé, hustě žláznaté, obvykle s 1–3 semeny.
Využití: Jedno z důležitých koření: vzhledem k tomu, že bylo přivezeno z Nového světa, dostalo pojmenování „nové koření“ (v 19. století se nazývalo také „všehochuť“). Sklízí se těsně před dozráním, má uplatnění ve slaných i sladkých jídlech (viz allspice!) a při konzervování potravin (bakteriostatický účinek). Tradiční medicína využívá přítomnosti silic a používá pimentovník při nachlazení i při zažívacích problémech, zřejmě má také účinek cytostatický. Dnes se vonné silice využijí i v parfumerii. Dávní Mayové používali tuto dřevinu při rituálním balzamování.
Pimenta dioica
Pimenta dioica
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, v kultuře v botanické zahradě v Palermu).