Syn.: Pinus (×) pseudopumilio s. auct. fl. bohem., non Willk. nec Beck
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Pinus, sekce Pinus, podsekce Pinus, série Pinus; kříženec P. mugo Turra s. str. (borovice kleč) × P. uncinata Ramond ex DC. (borovice zobanitá)
Rozšíření: Pinus ×ascendens se vyskytuje v oblasti styku areálů rodičovských druhů, buď jako primární hybrid mezi rodiči – zejména ve středních Alpách (Švýcarsko: Graubünden, Itálie: Lombardie, Německo: Horní Bavorsko), nebo v introgresních populacích bez dnešního výskytu jednoho nebo obou rodičů – např. v Severním Schwarzwaldu nebo Ligurských Apeninách. V uvedených oblastech je rodičem nominátní poddruh Pinus uncinata subsp. uncinata. Jako rarita se vyskytuje na severním úpatí Alp v Horním Bavorsku tento kříženec s rodičovstvím P. uncinata subsp. uncinata var. ancestralis Businský, která se vyznačuje téměř pravidelnými šiškami a roste na vápencových štěrkových náplavech. Tento kříženec byl nalezen v údolí řeky Isar poblíž osady Vorderriss, ale nebyl popsán jako samostatný hybridní taxon (northovarieta). Rozšíření druhého hybridního poddruhu je uvedeno níže v kapitole variabilita.
Ekologie: Tento kříženec se v nominátním poddruhu (nothosubsp. ascendens) vyskytuje na zarostlých sutích, zarostlých skalnatých svazích a štěrkových náplavech, na podkladu vápencových i silikátových hornin, obvykle okolo horní hranice lesa, nejčastěji mezi 1500 a 2200 m n. m., ale i níže v údolních polohách (okolo 750 m), někdy i na pánevních rašeliništích (v Severním Schwarzwaldu mezi 900 a 1000 m).
Popis: Pinus × ascendens je křížencem poléhavé až vystoupavé, keřovitě rostoucí borovice kleče s převážně pravidelnými šiškami s plochými až mírně vypouklými apofýzami a jednokmenné stromovité borovice zobanité s nápadně jednostranně vyvinutými (zygomorfními) šiškami s obvykle výrazně jehlancovitými apofýzami na exponované straně šišky. V ostatních znacích se rodičovské druhy s ohledem k jejich variabilitě neodlišují. Jejich kříženec stojí v typických formách morfologicky uprostřed mezi svými rodiči, tedy s následujícími znaky: nízký strom s několika (obvykle 3–4) hlavními vzpřímenými kmeny, často s vystoupavou bází, s obloukovitými kosterními větvemi; šišky zygomorfní s ± jehlancovitými apofýzami. Pinus ×ascendens, jakož i oba rodičovské druhy (tedy celý agregát P. mugo) se shodně vyznačují vzpřímenými samičími šišticemi (konelety) na krátkých stopkách, kterými se odlišují od borovice lesní (P. sylvestris) a jejich kříženců.
Variabilita:
- Pinus ×ascendens nothosubsp. ascendens – borovice vystoupavá pravá
= P. mugo s. str. × P. uncinata subsp. uncinata - Pinus ×ascendens nothosubsp. skalickyi Businský – borovice vystoupavá Skalického
= P. mugo s. str. × P. uncinata subsp. uliginosa (borovice blatka)
syn.: Pinus (×) pseudopumilio s. auct. fl. bohem., non Willk. nec Beck
Typické formy tohoto poddruhu se odlišují apofýzami nízce tupě jehlancovitými a výskytem výlučně na rašeliništích, a to údolního (pánevního) nebo rozvodnicového typu, mezi 750 a 950 m. Tento hybridní poddruh se vyskytuje jen v Čechách a blízko za našimi hranicemi. U nás je potvrzen jako primární hybrid z několika lokalit na Šumavě (např. z Jezerního luhu pod Plešným jezerem – typová lokalita, ze Splavského rašeliniště u Strážného, nebo z Multerbergského rašeliniště u Přední Výtoně) a v Krušných horách (např. od Kovářské nebo z rašeliniště Haar), nebo v introgresních populacích (Lysiny ve Slavkovském lese, u Pohoří na Šumavě v Novohradských horách). Jedna rozsáhlá introgresní populace se vyskytuje na rakouské straně Novohradských hor u obce Karlstift a dále na polské straně Orlických hor u osady Zieleniec.
Ohrožení a ochrana: Pinus ×ascendens nothosubsp. ascendens nepatří mezi ohrožené dřeviny, přestože primární kříženci se vyskytují jednotlivě mezi rodiči. Introgresní populace jsou zase početně bohatší a pokud se vyskytují na rašeliništích (v Severním Schwarzwaldu) jsou chráněny v přírodních rezervacích. Pinus ×ascendens nothosubsp. skalickyi je více ohrožena díky specializaci na všeobecně velmi zranitelné rašelinné biotopy. Všechny její lokality ale leží v přírodních rezervacích, někdy ještě v národním parku. Zde je pak ohrožení dáno dlouhodobými degenerativními změnami, zejména vlivem pozvolného zarůstání příslušných rašelinišť smrkem.
Využití: V zahradnické praxi není rozlišována borovice kleč od jejích kříženců a jako kleč je často masově sázena bez znalosti původu v podobě materiálu rozmnoženého generativně ze semen z různých nehybridních, ojediněle hybridních i introgresních populací od nás i ze zahraničí. Typická polehavá až vystoupavá keřovitá kleč má široké použití v zahradnické praxi na jednotlivé i plošné výsadby; vzpřímené vícekmenné stromky tvarově odpovídající Pinus ×ascendens jsou nevhodné pro plošné výsadby a lze je použít jako nízké solitery nebo v malých skupinách podobně jak borovici blatku. Příslušný kříženec však pro praktické využití v ničem nepředčí své rodiče.
Poznámka: Pinus ×ascendens byla popsána teprve v roce 2010 ze švýcarského kantonu Graubünden a její hybridní poddruh skalickyi ze Šumavy po mnohaleté revizi agregátu P. mugo v rámci celého evropského areálu v souvislosti s taxonomickým přehodnocením borovice blatky, publikovaným v r. 2006. Do té doby byli primární kříženci i introgresní populace vzniklé hybridizací kleče a blatky u nás zahrnováni pod jméno P. (×) pseudopumilio (Willk.) Beck, které se však podle nedávno objeveného originálního sběru z r. 1836 vztahuje na P. mugo v úzkém pojetí. Paralelně s tímto zjištěním byla borovice blatka přehodnocena z chybně interpretovaného jména P. rotundata Link na P. uncinata subsp. uliginosa (G. E. Neumann) Businský.
Fotografováno ve dnech 22. 10. 2005 (P. ×a. nothosubsp. ascendens subsp. ancestralis: Švýcarsko, Wolfgang Pass nad městem Davos), 6. 9. 2005 (Německo, údolí řeky Isar u Vorderriss, Horní Bavorsko); v květnu 2002 (P. ×a. nothosubsp. skalickyi: Polsko, Zieleniec, Góry Bystrzyckie – Orlické hory), 12. 8. 2005 (rašeliniště východně od Kovářské v Krušných horách).