Syn.: Pinus halepensis var. brutia (Ten.) Elwes et Henry, Pinus halepensis subsp. brutia (Ten.) Holmboe, Pinus persica Strangw.
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Pinus brutia
Rozšíření: Původní v mediteránní oblasti jihozápadního Turecka a ve východním Řecku, ostrůvkovitě na Krymu, v přímořských oblastech Kavkazu, v Ázerbájdžánu, Iráku, Sýrii, Libanonu, na Krétě, Kypru a v Kalábrii, zavlečena i do Afghánistánu a Pákistánu. V areálu se rozlišuje několik variet (var. pityusa, stankewiczii, pendulifolia) a poddruh subsp. eldarica (Ázerbájdžán, Střední Asie).
Ekologie: Roste v pásmu od pobřeží moře až do nadmořské výšky okolo 1500 m n. m., většinou na severně a východně orientovaných svazích, v oblasti s úhrnem ročních srážek od 300 do 1000 mm a průměrnou teplotou 10–20 ºC, často na zásaditých písčitých půdách.
Pinus brutia
Popis: Strom vysoký 27–35 m, s otevřenou korunou a nepravidelnými větvemi. Kůra kmene je silná, rozpraskaná, červenohnědá, v koruně tenká, červenooranžová. Koncové větvičky jsou štíhlé, 3–7 mm silné. Jehlice vyrůstají ve svazečku po dvou a jsou 10–18 cm dlouhé, tuhé, tmavozelené. Šišky jsou 4–12 cm dlouhé, 4–5 cm široké, vyrůstají na krátkých, přímo odstálých nebo skoro přisedlých stopkách.
Rekordy druhu: Nejvyšší exempláře rostou na izraelské hoře Hermon (35 m) a v jihozápadním Turecku, největší jedince var. pityusa najdeme na černomořském poloostrově Pitsunda v Abcházii.
Ohrožení a ochrana: Kavkazská varieta Pinus brutia var. pityusa je uvedena v Červené knize Ruska a z hlediska ohrožení je zařazena ke zranitelným druhům (VU).
Poznámka: Blízce příbuzný druhu Pinus halepensis a Pinus canariensis.
Pinus brutiaPinus brutia
Pinus brutia
Pinus brutia
Fotografováno v květnu 2008 (Řecko, Kréta).