Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Strobus (D. Don) Lemmon, sekce Gerardia E. Murray, podsekce Gerardianae Loudon
Rozšíření: Pinus bungeana zaujímá ostrůvkovitě rozptýlený areál ve střední Číně, svědčící mimo jiné o reliktním charakteru druhu. Těžiště rozšíření druhu leží okolo velkého ohybu Žluté řeky (Huang He) tvořícího hranice jižního cípu provincie Shanxi, východní Shaanxi a západního cípu provincie Henan. V posledně jmenované provincii se však vyskytuje jen okrajově, podobně jako na severovýchodě provincie Sichuan. Kromě jmenovaných území roste na více lokalitách také v jihovýchodním Gansu a západním Hubei. Údaje z provincií Shandong a Hebei se zřejmě vztahují k výskytu kulturního původu nebo k vyhynulým zbytkovým populacím. Celkový rozsah dnes známého přirozeného rozšíření v nejdelším směru (JZ–SV) představuje okolo 1000 km.
Ekologie: Obvykle izolované a nevelké přirozené populace Pinus bungeana se nacházejí na skalnatých srázech a žebrech údolí ve středních horských polohách mezi 500 a 1800 m n. m. (údaje horního limitu ve 2800 m jsou zjevně chybné). Druh vytváří malé čisté porosty s vtroušenými listnatými dřevinami nebo řídce porůstá skalnaté srázy. Zejména v provincii Shanxi roste místy spolu s Pinus tabuliformis.
Popis: Nízké až středně vysoké stromy dosahující 15 až 30 m, s přímým nebo od země rozvětveným kmenem, a vejcovitou, široce kuželovitou nebo zaoblenou korunou s relativně štíhlými větvemi; borka šedá, nápadně odloupavá v tenkých, nepravidelných plátech (připomínající borku platanu), odkrývajících bělavé, zaoblené plochy. Výhony dosti silné, lysé a téměř hladké, s primárními šupinami nesbíhavými nebo jen nezřetelně (krátce) sbíhavými a s dosti řídce rozmístěnými svazky jehlic. Jehlice přímé nebo mírně prohnuté, tuhé, po 3 ve svazku, 5–11(–14) cm dlouhé a více než 1 mm široké, na hranách jemně pilovité, sytě zelené; pochvy jehlic brzo opadavé. Samičí šištice na bujných výhonech často v boční pozici pod dodatečně narostlým letním článkem. Šišky na krátké, silné stopce, jednotlivě nebo ve dvojicích šikmo vzhůru směřující, vejcovité, 4–7 cm dlouhé. Semenné šupiny pevné, relativně krátké, v obrysu zaokrouhleně obdélníkovité s klínovitou bází až obvejčité; apofýzy silné, až okolo 20 mm široké, s výrazným příčným kýlem posunutým k přední straně apofýzy a rozdělujícím ji na dvě nestejné části, po vyschnutí nápadně svraskalé, zralé relativně světlé; pupek na vrcholu apofýzy (dorsální), kosočtverečný až trojúhelníkovitý, relativně velký (až okolo 10 mm široký), s kýlem protaženým do výrazného trojúhelníkovitého hrotu, někdy šikmo vpřed nebo kolmo směřujícího nebo často zpět zahnutého. Semena obvejcovitá až široce obvejcovitá, 8–12 mm dlouhá, křídlo zakrnělé, nefunkční, blanité, vpředu víceméně roztřepené, obvykle 3–5 mm dlouhé, volně připojené k semeni nebo volně ulpívající na vlastní šupině.
Ohrožení a ochrana: Pinus bungeana je ve světových soupisech hodnocena jako ohrožený druh. Někdy je dokonce chybně uváděna jako druh zřejmě v přírodě vyhynulý (např.: Richardson, Ecology and Biogeography of Pinus, 1998). Skutečností však je, že většina populací roste v oblastech značně narušených dlouhodobým odlesňováním. Vlivem lidské činnosti je druh celkově na ústupu vlivem fragmentace populací a lokálních změn přírodního prostředí. Zbytkové populace přežívají v těžko dostupných skalnatých terénech. Jejich přirozená obnova se většinou jeví jako nedostatečná.
Využití: Borovice Bungeova je nápadná tenkou odloupavou borkou připomínající borku platanu. V kombinaci s často křivolakými a rozvětvenými kmeny jsou starší stromy atraktivní okrasnou dřevinou. Proto je v domovině nebo v sousední Koreji po staletí používána jako okrasný strom okolo klášterů a na hřbitovech. Ve světě se s ní setkáváme dosti vzácně, buď jako s botanickou raritou, anebo okrasnou dřevinou, především v botanických zahradách a arboretech. Dožívá se vysokého věku až několika set let, ale vyžaduje teplejší oblasti mírného pásma. Její poměrně velká, jedlá semena jsou lokálně využívána jako oříšky a v tradičním čínském lékařství údajně pro zmírnění respiračních potíží.
V našich klimatických podmínkách je choulostivou borovicí dlouhodobě přežívající jen v teplých oblastech, ale také druhem netrpícím chorobami. Byla k nám introdukována poprvé údajně roku 1928 do Průhonic, kde se však nedochovala. Na Slovensko byla introdukována již v r. 1905 do Arboreta Mlyňany (od francouzské školkařské firmy Simon-Louis), kde původní strom již v r. 1950 pravidelně bohatě plodil a dosud dobře prosperuje. V České republice roste patrně nejvyšší, středně starý strom v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze, je však zastíněn, a tak nemá typický habitus (je příliš štíhlý), ale v posledních letech na vrcholu pravidelně plodí; dnes má obvod kmene 66 cm a výšku 13 m. Další starší jedinec u nás roste v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity v Brně; je vícekmenný a dnes vysoký 7 metrů. Mladší jedince lze u nás nalézt v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji, na Dendrologické zahradě v Průhonicích nebo ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. V poslední době se u nás místy ojediněle vysazuje i na soukromých zahradách.
Fotografováno v červnu 1995 (Čína, severní úpatí pohoří Qinling v okresu Changan, jih provincie Shaanxi).