Syn.: Pinus macrophylla Lindl., Pinus filifolia Lindl., Pinus grenvilleae Gordon, Pinus wincesteriana Gordon, Pinus michoacana Martínez
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Pinus, sekce Pseudostrobus Endl., podsekce Ponderosae Loudon
Pinus devoniana
Rozšíření: Pinus devoniana je jedním z široce rozšířených druhů borovic v Mexiku a západní části Střední Ameriky. Druh proniká na sever podél Sierra Madre Occidental ostrůvkovitě po jih států Sinaloa a Zacatecas. Druh je rozšířen hlavně v jižním Mexiku ve státech Jalisco, Michoacán, Guerrero a Oaxaca; ostrůvkovitě ale i ve středním Mexiku (México, Hidalgo, Puebla a další). Ve Střední Americe, resp. na východ od Tehuantepecké šíje se vyskytuje ve státu Chiapas a v jižní Guatemale.
Ekologie: Druh se vyskytuje na náhorních plošinách a svazích hor v různých klimatických podmínkách od suchých oblastí na severu s úhrnem ročních srážek jen okolo 800 mm až po vlhké tropické oblasti okolo 15. rovnoběžky s úhrnem až přes 1500 mm. Nejčastěji vytváří smíšené porosty s jinými druhy borovic, jako Pinus oocarpa, Pinus montezumae, Pinus pseudostrobus, Pinus maximinoi, Pinus douglasiana a Pinus leiophylla. Z listnatých stromů roste místy spolu s Liquidambar styraciflua a, zejména na severozápadě, se zástupci rodu Quercus. Hlavní výškové rozšíření leží v rozmezí 700 až 2500 m n. m.
Pinus devoniana
Popis: Stromy dorůstající (15–)20–30 m, s přímým kmenem s průměrem nanejvýš okolo 1 m, s korunou v dospělosti zaoblenou, se silnými, polovzpřímenými kosterními větvemi; borka silná, hrubě podélně rozbrázděná. Koncové větve nápadně silné, vzpřímené, s hustě nahloučenými svazky jehlic; výhony velmi silné, hustě pokryté šídlovitými primárními šupinami; koncové zimní pupeny až 4 cm dlouhé, hustě pokryté dlouze brvitými, červenavě hnědými šupinami. Jehlice sytě zelené, obloukovitě přehnuté, ale dosti tuhé, ve svazku po 5, ojediněle 4 nebo 6 (výjímečně převažující počet u některých jedinců), (17–)25–40(–47) cm dlouhé, 1,1–1,6 mm široké; pochvy jehlic zpočátku 2,5–4 cm dlouhé, tmavě hnědé, vytrvalé. Šišky pevně dolů visící na krátké, silné stopce, jednotlivě až v přeslenu po 3–4, podlouhle vejcovité až nápadně úzce (válcovitě) kuželovité a obvykle ± rohlíkovitě zakřivené, slabě asymetrické, 15–35 cm dlouhé, zavřené obvykle jen 5–7 cm široké (plně otevřené většinou 10–14 cm široké), po opadu obvykle zanechávající bazální kužel zakrnělých šupin se stopkou na větvi. Semenné šupiny velmi tuhé; apofýzy zhruba kosočtverečné, zduřelé nebo nízce jehlancovité, až přes 25 mm široké, příčně kýlnaté, často paprsčitě rýhované, s vyniklým středovým pupkem s drobným hrotem. Semena 6–10 mm dlouhá, s oddělitelným, 20–35 mm dlouhým křídlem.
Pinus devonianaPinus devoniana
Pinus devonianaPinus devoniana
Ohrožení a ochrana: Pinus devoniana nepaří mezi ohrožené ani zranitelné druhy, ale některé smíšené borové porosty, kterých je součástí, jsou ničeny plošným kácením na dřevní hmotu nebo odlesňováním pro získání zemědělské půdy.
Využití: Druh vytváří obvykle rovné kmeny a má tvrdé, težké dřevo používané pro stavební účely i jako palivo.
Poznámka: Někteří autoři rozlišovali několik variet a forem tohoto druhu známého asi padesát let pod mladším jménem Pinus michoacana. Tyto vnitrodruhové taxony však nejsou morfologicky ani geograficky vyhraněné a reprezentují jen plynulou variabilitu druhu, takže není jejich uznávání opodstatněné. Jehlice Pinus devoniana na plodných větvích dosahují největší délky (40–47 cm) ze všech borovic na světě; rovněž její šišky u některých jedinců dosahují po kalifornském druhu Pinus coulteri největší délky (mezi 30 a 35 cm) mezi všemi tvrdými borovicemi (podrod Pinus).
Pinus devoniana
Pinus devoniana
Pinus devoniana
Pinus devoniana
Fotografováno ve dnech 2. 3. 1999 (Mexiko, Michoacán, Santa Ines jihozápadně od města Zamora) a 21. 2. 2007 (západně nad městem Monte Escobedo, okolo hranic států Zacatecas – Jalisco).