Syn.: Caryopitys edulis (Engelm.) Small, Pinus cembroides subsp. edulis (Engelm.) A. E. Murray, Pinus cembroides var. edulis (Engelm.) Voss, Pinus monophylla var. edulis (Engelm.) M. E. Jones
Česká jména: borovice sladká (Klika et al. 1953), borovice jedlá (Businský et Velebil 2011)
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Pinus edulis
Rozšíření: Druh jihozápadu Severní Ameriky, roste v USA (Oklahoma, Colorado, jihozápadní Wyoming, New Mexico, západní Texas, severní Arizona, jihovýchodní Kalifornie, východní a střední Utah) a v severním Mexiku (Chihuahua). Především v Coloradu je dominantním druhem v lesích na ploše asi 19 000 km2. U nás byl tento druh poprvé vysazen v roce 1927 (Průhonice), dodnes se však jedná o strom u nás pěstovaný jen vzácně.
Ekologie: Pinus edulis je nejčastějším druhem borovice v rozsáhlých světlých lesích polopouštní zóny s převažující borovicí a jalovcem (pinyon-juniper woodlands); doprovázejí ji jalovce Juniperus monosperma, J. osteosperma, J. erythrocarpa, v některých lokalitách i J. deppeana a J. scopulorum. Obvykle roste v oblasti s ročními srážkami 250–560 mm, v nadmořské výšce 1600–2400 m, na skalnatých plošinách, stolových horách, nižších horských svazích, v kaňonech a na terasách na úpatí hor. P. edulis je dlouhověký strom, dominantní stromy v porostu jsou často i 400 let staré. Nejstarší exempláře se nacházejí většinou na strmých skalnatých stanovištích, kde je malá pravděpodobnost vzniku požáru.
Pinus edulis

Pinus edulis

Popis: Malý až středně velký strom, dorůstající výšky 10–20 m a průměru kmene až 80 cm. Největších výšek dosahují stromy na výše položených vlhčích místech, korunu mají nepravidelnou, zaoblenou; v nižších nadmořských výškách má obvykle křovitý habitus s několika kmeny a rozloženou korunou. Borka je nepravidelně zbrázděná a šupinatá. Jehlice jsou většinou po dvou ve svazku, 3–5,5 cm dlouhé, středně silné, tuhé, zakřivené, modrozelené nebo žlutozelené, s řadami průduchů na vnitřním i vnějším povrchu, na vnitřním povrchu jsou průduchy četnější a tvoří bělavé pruhy. Samčí šištice ve shlucích na koncích větví jsou červené, válcovité, samičí na vrcholech větviček jsou nachově zbarvené. Šišky jsou téměř kulovité, mají pouze malý počet silných šupin a typicky 5–10 plodných šupin, z nichž každá nese 2 semena. Uzavřené šišky mají průměr 3–5 cm, ve zralosti (po 18–20 měsících) jsou žlutohnědé, otevírají se do šířky 4–6 cm. Semena zůstávají i po otevření na šupinách, jsou vejčitá, 10–14 mm dlouhá, s bílým endospermem, tenkým osemením a 1–2 mm dlouhým křídlem.
Využití: Nejcennějším produktem tohoto druhu jsou jedlá semena jemné chuti, známá jako tzv. „piniové oříšky“. V mnoha oblastech rozšíření je právo na sklizeň semen vlastnictvím indiánských kmenů, pro něž má značný kulturní a ekonomický význam. Další stravitelnou částí je vnitřní kůra, která se konzumovala vařená v proužcích, anebo se sušila a mlela na mouku. Z pryskyřice se získává terpentýn, který má mnohá využití v lékařství.
Poznámka: Pinus edulis je státním stromem Nového Mexika.
Pinus edulis
Pinus edulis
Pinus edulis
Pinus edulis
Pinus edulis
Fotografováno ve dnech 26. 8. 2014 (USA, Arizona, Grand Canyon) a 3. 9. 2014 (Utah, Red Canyon a Bryce Canyon).