Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Strobus (D. Don) Lemmon, sekce Gerardia E. Murray, podsekce Gerardianae Loudon
Pinus gerardiana
Rozšíření: Pinus gerardiana je rozšířena v západní části Himálaje a v přilehlých horských systémech. Areál druhu je nesouvislý a rozpadá se zejména směrem k východu. Jeho hlavní část leží ve východním Afghánistánu v horách jižně od Kábulu nedaleko hranic Pákistánu, včetně jeho přilehlého území (okolo 32° sev. š. a 70° vých. d.). Areál pokračuje odtud ostrůvkovitě na severovýchod, kde jižní částí Hindúkuše přechází do pákistánského Čitrálu. Další větší část areálu leží na pákistánském území v okolí severního ohybu řeky Indus, zejména severně pod masivem Nanga Parbat. Jihovýchodní část areálu tvoří izolované výskyty, zejména v údolí řek Chenab a Sutlej na území indického státu Himachal Pradesh; nejvýchodnější izolovaný výskyt leží na horním toku řeky Sutlej na západním okraji čínské oblasti Xizang (vnitřní Tibet).
Ekologie: Pinus gerardiana roste v aridních horských oblastech s kontinentálním klimatem. Výškový rozsah populací je 1700–3400 m n. m. Vytváří řídké porosty na kamenitých a skalnatých svazích, často velmi prudkých sklonů; obvyklým podkladem jsou vápence nebo metamorfované silikátové horniny. Místy roste společně nebo poblíž porostů Pinus wallichiana nebo spolu se zástupci rodu Juniperus.
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Popis: Nízké stromy do 10–20 m vysoké, obvykle s jedním přímým kmenem zavětveným od země, vytvářející v mládí kuželovitou a později zaoblenou, často nepravidelnou korunu, na extrémních stanovištích jen vzpřímeně keřovité; borka šedá, nápadně odloupavá v tenkých, nepravidelných plátech (připomínající borku platanu), odkrývající zeleně zbarvené, zaoblené plochy. Výhony silné, zpočátku olivově zelené, lysé; primární šupiny krátce sbíhavé, ale polštářky ještě první rok odloupavé. Jehlice obvykle přímé, tuhé, po 3 ve svazku, (5–)6–12(–14) cm dlouhé, na hranách jemně pilovité, svrchu sytě zelené, na vnitřních stranách šedavě ojíněné; pochvy jehlic brzo opadavé. Samičí šištice na bujných výhonech často v boční pozici pod dodatečně narostlým letním článkem. Šišky na krátké, velmi silné stopce, odstávající na větévce (často dolů odkloněné vahou šišky), relativně masivní a těžké, velmi pryskyřičnaté, v obrysu vejcovité až vejcovitě kuželovité s tupým vrcholem, 8–20 cm dlouhé, zavřené 7–10 cm široké, několik let dosti pevně vytrvalé. Semenné šupiny pevné; apofýzy velmi silné, nízce až vysoce jehlancovité, často mírně zpět zahnuté, s výrazným příčným kýlem rozdělujícím apofýzu na dvě strany, (zejména po vyschnutí) nápadně svraskalé nebo rýhovité, zralé relativně světlé, nazelenale nebo skořicově hnědé; pupek na vrcholu apofýzy (dorsální), kosočtverečný, často propadlý, s krátkým, excentrickým hrotem. Semena válcovitá nebo úzce vejcovitá, nápadně štíhlá, na vnějším konci zaoblená, na vnitřním špičatá, 15–25 mm dlouhá a 6–9 mm široká; zakrnělé křídlo v podobě obruby, kožovité, ulpívající na hřbetní straně sousední šupiny; čerstvé semeno váží 0,2–0,5 gramu.
Pinus gerardianaPinus gerardiana
Pinus gerardianaPinus gerardiana
Pinus gerardiana
Ohrožení a ochrana: Většina populací je dlouhodobě zatěžována nešetrným získáváním dřeva a šišek. Druh může být hodnocen jako lokálně zranitelný. Vytváří řídké porosty na kamenitém nebo skalnatém terénu, které nejsou náchylné k plošné devastaci požárem.
Využití: Pinus gerardiana je v domovině vyhledávaným zdrojem jedlých semen, běžně prodávaných na trhu, s osemením nebo vyloupaná, pod názvem „chilgosa“. Semena jsou výživná, olejnatá, s příjemnou terpentinovou příchutí. Obvykle jsou trhány ještě zavřené šišky, z nichž jsou semena získávána osekáváním nebo vypadávají po vysušení a otevření šišek. Kromě přímé konzumace semen v syrovém, vařeném nebo praženém stavu se z nich rovněž lisuje olej. Druh je rovněž zdrojem pryskyřičnatého, tvrdého dřeva vhodného na topivo, nikoli pro stavební účely nebo dřevařské zpracování, a to vzhledem k obvykle křivému růstu nízce zavětvených kmenů.
Poznámka: Pinus gerardiana je blízce příbuzná pouze se středočínským druhem Pinus bungeana, které je velmi podobná ve vegetativních částech, ale výrazně odlišná v morfologii šišek a semen i v ekologických nárocích.
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Pinus gerardiana
Fotografovali Roman Businský, v říjnu 1994 (Pákistán, údolí řeky Astor na východní straně masivu Nanga Parbat a údolí Raikot severně pod Nanga Parbat), a Alena Vydrová, v dubnu 2017 (semena zakoupená na trhu v Dubaji).