Syn.: Pinus macvaughii Carvajal
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Pinus, sekce Trifoliae Duhamel, podsekce Oocarpae Little et Critchfield
Pinus jaliscana
Rozšíření: Pinus jaliscana má jeden z nejmenších areálů ze všech tvrdých borovic (podrod Pinus) na světě. Vyskytuje se pouze v západní části mexického státu Jalisco okolo 20. rovnoběžky, nedaleko od tichomořského zálivu Banderas s pobřežním letoviskem Puerto Vallarta a trochu dále na jihovýchod. Celkový rozsah výskytu s třemi oddělenými populacemi představuje na délku asi 150 km. Hlavní populace roste v pohoří Sierra de Cuale (Sierra el Tuito) jižně nad Puerto Vallarta.
Ekologie: Druh se vyskytuje na kyselých půdách vzniklých ze zvětralého žulového podkladu mezi 800 a 1700 m n. m. Nejlépe prosperuje na hlubších drenážovaných půdách. Vytváří smíšené porosty s duby a jinými druhy borovic, především s Pinus maximinoi a Pinus oocarpa, ve vyšších polohách též s Pinus douglasiana. Klima oblasti se vyznačuje suchým, téměř půl roku trvajícím obdobím od prosince do května; úhrn ročních srážek se pohybuje mezi 1000 a 1500 mm, průměrná roční teplota je 22–26 °C. V období dešťů dochází k místním erozím často hluboko do zvětralého podloží.
Pinus jaliscana
Popis: Stromy dorůstající 20–30 m, s přímým kmenem s průměrem do 80 až 100 cm, se středně silnou, podélně mělce rozbrázděnou borkou, odloupavou ve velmi tenkých, listovitých vrstvách, kosterní větve šikmo vzhůru směřující. Výhony tenké, postupně přerušovaně rostoucí (gradinodální), vytvářející 3–4 články za rok (přehlížený znak!), s nevýrazně sbíhavými primárními šupinami vytvářejícími ploché, brzo opadavé polštářky. Jehlice světle zelené, nápadně štíhlé, vzpřímené nebo rozprostřené, ale rovné nebo jen slabě nahnuté, po 5 (řídčeji 4) ve svazku, 12–18(–22) cm dlouhé, 0,5–0,8 mm široké; pochvy jehlic zpočátku až 1,5 cm dlouhé, vytrvalé. Šišky dolů ohnuté na tenké, ale pevné, až 1,5 cm dlouhé stopce, jednotlivě až v přeslenu po 3, podlouhle vejcovité s kuželovitou špičkou, pravidelné nebo mírně jednostranně vyvinuté, většinou 5–9 cm dlouhé, často se otevírající jen částečně v předních dvou třetinách. Semenné šupiny velmi pevné, neohebné; apofýzy ploché až vyklenuté, příčně kýlnaté, s malým středovým pupkem s velmi drobným, snadno opadavým hrotem. Semena 4–6 mm dlouhá, s oddělitelným, 12–17 mm dlouhým křídlem.
Záměny: Druh patří k nejpozději objeveným mexickým druhům borovic (byl popsán v r. 1983) a na základě nedostatečných znalostí byl některými autory považován za velmi blízký Pinus oocarpa nebo P. patula. Od prvního z uvedených se však liší velmi podstatně téměř ve všech znacích, od druhého je snadno rozeznatelný již z dálky vzpřímenými jehlicemi a dlouze stopkatými šiškami. Pinus jaliscana se nejvíce podobá Pinus herrerae, která se v rámci svého dosti rozsáhlého areálu rovněž vyskytuje v Sierra de Cuale. Oba druhy se však mj. liší počtem jehlic ve svazku a morfologií šišek.
Ohrožení a ochrana: Druh je ohrožen kácením místních lesních porostů, které snižuje početnost jeho lokálních populací a výrazně zvyšuje náchylnost terénu k erozím. Porosty mohou být rovněž devastovány případnými požáry ve vrcholícím období sucha.
Využití: Pinus jaliscana se lokálně těží na dřevní hmotu spolu s doprovodnými druhy borovic; není však zvlášť preferována. Má tvrdé, pevné a smolnaté dřevo. Společně s jinými druhy je občas využíváná pro odběr pryskyřice nařezáváním kmenů.
Pinus jaliscanaPinus jaliscana
Pinus jaliscanaPinus jaliscana
Pinus jaliscana
Fotografováno od 25. do 27. 2. 2007 (Mexiko, Jalisco, Sierra de Cuale severovýchodně od El Tuito).