Syn.: Pinus insularis Endl., Pinus insularis var. khasyana (Griff.) Silba, Pinus kasya Parl., orth. var., Pinus kasya Royle ex Parl., Pinus khasia Engelm., orth. var., Pinus khasya Hook. f., orth. var., Pinus khasyana Griff., Pinus langbianensis A. Chev.
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Pinus kesiya
Rozšíření: Dosti rozsáhlý, avšak ostrůvkovitý areál se táhne od severovýchodní Indie (nejdále na západ ve státě Meghalaya) přes Barmu a Thajsko do Vietnamu, okrajově zasahuje do jižní Číny (Jün-nan), původní je rovněž i na Filipínách. Druhotný výskyt je hlášen z řady zemí tropické Afriky (od Nigérie a Keni až po Jihoafrickou republiku, jakož i z Madagaskaru) a také z Jižní Ameriky (Brazílie), Nové Guiney, severní Austrálie, Nové Kaledonie a Nového Zélandu.
Ekologie: Jedna z „nejteplomilnějších“ borovic. Provází nejčastěji výslunné jižní svahy v pahorkatinách až v horách (vystupuje až do nadmořské výšky kolem 3000 m). Průměrné roční teploty dosahují 14–23 °C (starší jedinci snášejí pokles teplot i pod bod mrazu) a úhrn srážek 700–2200 mm, se suchou periodou trvající 1–7 měsíců, v níž přicházejí požáry. Roste v různých typech půd, preferuje propustné neutrální nebo slabě kyselé prostředí. Tvoří čisté porosty nebo příměs ve smíšených lesích, např. s duby Quercus griffithii a Quercus serrata nebo olší Alnus nepalensis.
Pinus kesiya
Popis: Strom až 35 m vysoký, s kmenem dorůstajícím až 1 m v průměru a většinou široce kuželovitou korunou; borka je hnědá, tvořící nepravidelné šupiny; letorosty žlutohnědé, lesklé, tvořící obvykle 2–3 uzliny za rok. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 3, jsou tenké a chabé, 10–22 cm dlouhé a 0,7–1 mm široké, sytě zelené, na bázi s 1–2 cm dlouhými vytrvalými pochvami, na průřezu trojúhelníkovité, s 3–6 pryskyřičnými kanálky. Šišky vyrůstají jednotlivě nebo v párech, jsou vejcovité až kuželovité, 5–6 cm dlouhé a asi 3,5 cm široké, nicí, v mládí zelené nebo tmavě purpurové, později hnědé nebo šedé, na stromech vytrvávají řadu let; semenné šupiny jsou podlouhlé, 2,5–3 cm dlouhé a 1–1,5 cm široké, apofýzy jsou jehlancovité, se zřetelným příčným kýlem, pupek je malý, eliptický, poněkud protažený do tenkého zakřiveného hrotu. Semena jsou elipsoidní, 5–6 mm dlouhá a 3–4 mm široká, poněkud smáčknutá, černohnědá, s křídlem 1,5–2,5 cm dlouhým.
Využití: Dosti rychle rostoucí dřevina, ve věku 25–30 let se kácí pro celkem kvalitní dřevo. Zejména na spáleništích se dokáže snadno šířit a v oblastech sekundárního výskytu má až invazní charakter.
Poznámka: Populace značně vzdálené od hlavní části areálu byly popsány jako samostatné druhy: ve Vietnamu Pinus langbianensis a na Filipínách Pinus insularis. Podle nejnovějších studií se zdá, že tyto populace spadají do rámce proměnlivosti populací z indicko-barmsko-thajského prostoru, a nejsou tedy druhově odlišné. Naproti tomu výraznější odchylky byly nalezeny u podobných typů borovic v tibetsko-jünnanském prostoru v Číně. Většina tamějších borovic z tohoto okruhu představuje blízce příbuzné druhy Pinus densata a Pinus yunnanensis.
Pinus kesiya
Pinus kesiya
Pinus kesiya
Pinus kesiya
Pinus kesiya
Pinus kesiya
Pinus kesiya
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich dne 30. 3. 2017 (Barma, Popa Mountain National Park, zřejmě pouze výsadby).

Literatura:

  • Businský R. (2008): A reassessment of Tibetan hard pine, Pinus densata, on the basis of morphology and biogeography of the P. kesiya complex (Pinaceae). – Harvard Pap. Bot. 13: 1–28.
  • Businský R., Frantík T. et Vít P. (2014): Morphological evaluation of the Pinus kesiya complex (Pinaceae). – Pl. Syst. Evol. 300: 273–285.