Syn.: Pinus formosana Hayata, Pinus parviflora Siebold et Zucc. var. morrisonicola (Hayata) C. L. Wu
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Systematické zařazení: Pinus L., podrod Strobus (D. Don) Lemmon, sekce Quinquefoliae Duhamel, podsekce Strobus Loudon, série Chylae P. Landry, podsérie Formosanae Businský (monotypická)
Pinus morrisonicola
Rozšíření: Pinus morrisonicola je endemická v horách střední a severní části ostrova Tchaj-wan na sever přibližně od 23° 40’ severní šířky. Údaje o jejím výskytu v horách jižněji na ostrově se vztahují k příbuznému přehlíženému druhu Pinus uyematsui Hayata.
Ekologie: Pinus morrisonicola se vyskytuje v předhoří a hlubokých údolích středního horského pásma ostrova, převážně mezi 500 a 1500 m n. m. Její přesnější výškové rozšíření není známo vzhledem k nedostupnosti většiny horských svahů a údolí v tchaj-wanských horách a jejím tradičním zaměňování s P. uyematsui. Roste ve smíšených primárních lesích často spolu s Pinus fragilissima nebo Pseudotsuga sinensis var. wilsoniana a mnoha druhy listnatých dřevin. Vyhledává skalnatá žebra a hřebeny na kyselých horninách.
Pinus morrisonicola
Popis: Mohutné stromy dorůstající výšky 30 až 35 m s kmenem až okolo 1,5 m v průměru, borka tence hustě šupinatá. Výhony řídce až hustě pýřité, obvykle brzo olysávající, skořicově hnědé, lesklé. Jehlice vzpřímené, rovné, po 5 ve svazku, (4–)5,5–8(–10) cm dlouhé a okolo 1 mm široké, většinou nepravidelně pilovité, svrchu sytě zelené, na vnitřních stranách šedobíle ojíněné. Samičí šištice často umístěné níže pod koncovým pupenem (nodem). Šišky šikmo vzhůru směřující na relativně silné, obvykle 0,5–1,5 cm dlouhé stopce, jednotlivě nebo častěji v přeslenu i po více než deseti, velmi pryskyřičnaté, zavřené úzce vejcovité nebo elipsovité, 7,5–13 cm dlouhé, otevřené 5,5–7,5 cm široké, po dozrání snadno opadavé nebo nepevně držicí (diagnostický znak proti příbuzné japonské Pinus parviflora). Šupiny šišek (apofýzy) křehké a slabě zdřevnatělé, se špičkou nápadně ohnutou ven až zpět, pupek terminální, dvoustranně se svažující na hřbetní a břišní stranu šupiny, s širokým, cca 1 mm vysokým hrotem všeobecně trčícím zpět. Semena 7,5–13 mm dlouhá, s relativně širokým, 6–18 mm dlouhým, funkčním křídlem.
Ohrožení a ochrana: Vzhledem k dlouhodobému trendu plošného odlesňování spodních i středních poloh tchaj-wanských hor a jejich zemědělskému využívání jsou populace borovice morrisonské postupně oslabovány. Členitost místního horského terénu však snižuje celkovou míru ohrožení tohoto druhu.
Pinus morrisonicolaPinus morrisonicola
Pinus morrisonicolaPinus morrisonicola
Pinus morrisonicola
Využití: Druh je v posledních letech na Tchaj-wanu v oblibě místních zahradnických firem, které mladé stromky pěstují v upravovaných tvarech pro okrasné účely. Lesnicky není využíván.
Poznámka: Pinus morrisonicola se jeví se svojí morfologií šišek a semen v kontextu s jinými asijskými druhy podsekce Strobus jako evolučně relativně mladý druh, velmi pravděpodobně odvozený od druhého tchaj-wanského druhu této podsekce, P. uyematsui, jehož šišky a semena vykazují ancestrální (evolučně starobylé) znaky. Diferenciace obou druhů není v některých dílčích populacích dosud zcela vyhraněná nebo (alternativně) jsou tyto populace ovlivněné vzájemnou druhotnou hybridizací. Tak jako tak, někteří jedinci vykazují ± přechodné znaky mezi oběma, v typických formách výrazně odlišnými druhy, což je důvodem spojování těchto druhů do jednoho taxonu. Jedině další podrobné studium této dvojice tchaj-wanských borovic může potvrdit jednu z uvedených hypotéz.
Pinus morrisonicola
Pinus morrisonicola
Pinus morrisonicola
Fotografováno v listopadu 1991 a v říjnu 2008 (Tchaj-wan, údolí Tachia v okrese Taichung) a v říjnu 2008 (údolí Mei v okrese Nantou).