PINUS PINEA L. – borovice pinie / borovica pínia

Syn.: Apinus pinea (L.) Neck. ex Rydb., Pinus esculenta Opiz
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité

Pinus pinea

Rozšíření: Třetihorní relikt, původní je zřejmě ve východním Středozemí, postupně se tato borovice rozšířila do celého Středozemí a do pobřežních oblastí Černého moře. Souvisleji se objevuje však jen na západě, jinde pouze ostrůvkovitě, hlavní oblast recentního přirozeného rozšíření je na Pyrenejském poloostrově, v Itálii je původnost dnešních populací sporná a ve východním Středozemí se dnes objevuje jen velmi ojediněle. Původní areál nezasahuje na africký kontinent. Byla vysázena na několika místech v americké Kalifornii, objevuje se i v pobřežních oblastech západní Evropy, stejně jako jižní Afriky a Argentiny.

Ekologie: Roste na pobřežních skalách i písčinách, preferuje kyselé a neutrální půdy.

Pinus pinea
Pinus pinea

Popis: Stálezelený strom, 15–25 m vysoký. Kmen je ve spodní části nevětvený, koruna je široce rozložitá, deštníkovitá. Borka je v mládí naoranžovělá, starší podélně zbrázděná s nahnědlými šupinatými ploškami. Jehlice jsou čárkovité, ve svazečcích po 2, špičaté, 8–18 cm dlouhé, šedozelené. Šišky jsou zprvu kulovité, později oválné, šupiny zaoblené, jejich vývojový cyklus je tříletý, dozrávají a otevírají se rokem čtvrtým. Semena jsou neokřídlená, až 2 cm dlouhá, jedlá.

Využití: Druh je dosti dekorativní, koruna stromu je velmi charakteristická, nezvyklá. Proto je v jižní Evropě tato borovice s oblibou vysazována do zahrad a parků. Od nepaměti byla pinie kácena pro dřevo, které je těžké a bohaté na pryskyřici. Velký význam mají i její chutná semena, tzv. piniové oříšky, které se přidávají do cukrářských výrobků i nádivek a omáček, konzumují se syrové nebo pražené.

Poznámka: Nejedná se o dlouhověkou dřevinu, dožívá se maximálního stáří 150 let. Nejvyšší jedinec druhu, který je vysoký 35 m, byl zaznamenán v jihoitalské obci Delianuova.

Pinus pinea
Pinus pineaPinus pinea
Pinus pineaPinus pinea
Pinus pinea
Pinus pinea

Fotografováno dne 22. 6. 2006 (Ladislav Hoskovec: Francie, okolí Saint Tropez), srpen 2009 (Naděžda Gutzerová: šišky – Španělsko, Costa Brava), květen 2006 (Roman Businský: jihovýchodní Španělsko, Rio Júcar).