PINUS PINEA L. – borovice pinie / borovica pínia

Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité

Rozšíření: Původní je zřejmě ve východním Středozemí, postupně se tato borovice rozšířila do celého Středozemí a do pobřežních oblastí Černého moře. Byla vysázena na několika místech v americké Kalifornii, objevuje se i v pobřežních oblastech západní Evropy, stejně jako jižní Afriky a Argentiny.
Ekologie: Roste na pobřežních skalách i písčinách, preferuje kyselé a neutrální půdy.

Popis: Stálezelený strom, 15–25 m vysoký, kmen ve spodní části nevětvený, koruna je široce rozložitá, deštníkovitá. Borka v mládí naoranžovělá, starší podélně zbrázděná s nahnědlými šupinatými ploškami. Jehlice čárkovité, ve svazečcích po 2, špičaté, 8–18 cm dlouhé, šedozelené. Šišky zprvu kulovité, později oválné, šupiny zaoblené, dozrávají až ve třetím roce. Semena jsou neokřídlená, až 2 cm dlouhá, jedlá.
Využití: Druh je dosti dekorativní, koruna stromu je velmi charakteristická, nezvyklá. Proto je v jižní Evropě tato borovice s oblibou vysazována do zahrad a parků. Od nepaměti byla pinie kácena pro dřevo, které je těžké a bohaté na pryskyřici. Velký význam mají i její chutná semena, tzv. piniové oříšky, které se přidávají do cukrářských výrobků i nádivek a omáček, konzumují se syrové nebo pražené.
Poznámka: Nejedná se o dlouhověkou dřevinu, dožívá se maximálního stáří 150 let. Nejvyšší jedinec druhu, který je vysoký 35 m, byl zaznamenán v jihoitalské obci Delianuova.



Fotografováno dne 22. 6. 2006 (Ladislav Hoskovec: Francie, okolí Saint Tropez) a srpen 2009 (Naděžda Gutzerová: šišky – Španělsko, Costa Brava).