Syn.: Pinus montana subsp. uncinata (Ramond ex DC.) Čelak., Pinus mugo subsp. uncinata (Ramond ex DC.) Domin
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Pinus uncinata
Rozšíření: Roste v Pyrenejích, jihozápadních a centrálních Alpách, v Juře, Vogézách, ve Schwarzwaldu a v severozápadní části Apenin od Španělska po Švýcarsko a izolovaně ještě na bavorsko-tyrolském pomezí.
Ekologie: Horský strom, tvoří často horní hranici lesa. Roste na minerálních, převážně živinami chudých, kyselých půdách, vzácněji i na vápencových štěrkových náplavech, v severozápadní části areálu častěji i na humolitech, ale převážně jen ve vyšších nadmořských výškách.
Pinus uncinata
Popis: Nižší strom se samostatně rostoucím přímým kmenem a zpravidla košatou korunou, dorůstá výšky 10–15(–20) m; borka je i v horní části kmene tmavá. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 2, jsou 3–5 cm dlouhé. Samčí šištice jsou asi 1 cm dlouhé, oranžové; samičí šištice dorůstají délky kolem 4,5 cm, jsou převážně výrazně asymetrické; semenné šupiny mají vyklenuté štítky, v typické podobě s nápadnými hákovitými výrustky; semena jsou 4–5 mm dlouhá, s křídlem asi 12 mm dlouhým.
Poznámka: V Západních Alpách a Pyrenejích nahrazuje na minerálních stanovištích kolem horní hranice lesa borovice pyrenejská kleč (Pinus mugo), která zde již neroste. V centrálních Alpách, kde se areály obou taxonů prolínají, existují populace vykazující znaky obou. K tomuto typu náležejí i populace z tyrolského pomezí, na kterých je postaveno jméno Pinus rotundata.
Pinus uncinata
Pinus uncinata
Pinus uncinata
Pinus uncinata
Fotografovala Alena Vydrová, dne 14. a 16. 9. 2010 (Itálie, Piemont, Val di Stura; Francie, St-Etienne de Tinée) a 24. 8. 2017 (Švýcarsko, kanton Graubünden, Santa Maria, Aua da Vau).