Henri François Pittier se narodil 13. srpna 1857 v Bex, v horské oblasti na východě Švýcarska. Zemřel 27. ledna 1950 v Caracasu ve Venezuele. Byl to stavební inženýr, zeměpisec, malíř, přírodovědec a botanik. Zasloužil se o založení prvního národního parku ve Venezuele. Byl autorem téměř 300 vědeckých prací, zahrnujících širokou škálu témat včetně geografie, botaniky, lesnictví, archeologie, etnografie, lingvistiky, geologie a klimatologie. Jeho stěžejní dílo Manual de las plantas usuales de Venezuela (1926) bylo vydáno dokonce třikrát.

Studoval stavebnictví na Friedrich Schiller Universität v Jeně v Německu a v roce 1885 získal doktorát filozofie na Eidgenössische Technische Hochschule ve švýcarském Curychu. Učil přírodní vědy v kolegiu Château d’Oex, a pak na katedře geografie na univerzitě v Lausanne, kde obdržel titul „čestný doktor věd“.
V roce 1887 odcestoval do Ameriky a usadil se v Kostarice, kde založil a řídil první zeměpisný ústav v zemi Instituto Físico-Geográfico Nacional, kde se nacházela meteorologická stanice, geografie služeb a muzeum přírodních věd. Během několikaletého pobytu prováděl rozsáhlé průzkumy a připravil první přesnou mapu Kostariky. Ve spolupráci s Théophile Durandem založil herbář ovoce a na základě výsledku této práce v roce 1907 vydal knihu Primitiae Florae costaricensis. Naučil se mluvit plynule v jazycích kostarických indiánů a zveřejnil detailní etnografické a lingvistické studie, které jsou použitelné dodnes.
V roce 1901 se odstěhoval do Washingtonu, kde působil na ministerstvu zemědělství (USDA). Prováděl pro USDA terénní práce v oblasti tropické botaniky v Mexiku, Guatemale, Panamě, Kolumbii a Ekvádoru. V letech 1910–14 vedl botanický výzkum v Panamě v letech 1915–16 působil jako ředitel zemědělské stanice v Matías Hernández v Ciudad de Panamá.
V roce 1913 navštívil poprvé Venezuelu jako konzultant při zrodu zemědělské školy v Maracay. V roce 1917 vyzval vládu Venezuely, aby založila experimentální stanici v Caracasu, ale neuspěl.
V roce 1919 se přestěhoval do Venezuely navždy. Stal se ředitelem Musea Commercial v Caracasu, kde si rychle vybudoval pověst předního vědce v zemi. Pracoval jako botanik, ochránce přírody a pedagog se svými žáky Tobíasem Lässerem a Franciscem Tamayo Yepesem. Vytvořil národní herbář Herbario Nacional, dnes je to Botanický ústav. Byl zakladatelem časopisů Del Boletín Comercial e Industrial (1920–24) a Boletín Cientifico y Técnico del Museo Comercial de Venezuela (1927).
V letech 1931–33 byl ředitelem Národní observatoře Cagigal, kde se mu podařilo získat nové nástroje na meteorologická pozorování. Od roku 1936 až do konce života byl vedoucím botanické služby ministerstva zemědělství.

Díky úsilí Henri Pittiera byl v roce 1937 založen první národní park ve Venezuele – Rancho Grande, ležící severně od Maracay v Aragua. Od roku 1953 tato chráněná oblast nese jméno po svém zakladateli – Parque Nacional Henri Pittier. Standardní podoba jeho jména, kterou používají botanické citace, je PITTIER, v IPNI je uveden v 2345 odkazech. Popsal druhy jako jsou Annona inconformis (Annonaceae), Anthurium longissimum (Araceae), Berberis prolifica (Berberidaceae), Embothrium ruizii (Proteaceae), Tibouchina catharinae (Melastomataceae) aj. Po H. F. Pittierovi byly rovněž pojmenovány rostliny rodu Pittiera (nyní akcept. Polyclathra), Pittierella (nyní Cryptocentrum) a Pittierothamnus (nyní Amphidasya). Jeho jméno je spojeno i s křečkem krabožravým (Ichthyomys pittieri), který patří mezi nejohroženější hlodavce světa.
Kostarika