Syn.: Jungermannia asplenioides L. emend. Taylor, Plagiochila asplenioides var. major Nees, Plagiochila major (Nees) S. W. Arnell
Čeleď: Plagiochilaceae (Jörg.) Müll. Frib. – kapraďovkovité
Plagiochila asplenioides
Rozšíření: Evropa až na Kavkaz, Aljaška. V ČR poměrně hojný druh z pahorkatin do hor.
Ekologie: Nečastěji roste v jehličnatých lesích, na polostinných mechatých okrajích lesních cest, stinných vlhkých místech na holé zemi, často na lesních prameništích.
Plagiochila asplenioides

Plagiochila asplenioides

Popis: Rostliny 10 cm (i více) vysoké, rostoucí v řídkých porostech, někdy vtroušené i mezi jiné mechorosty. Lodyhy 5–10 mm široké, 4–10 cm dlouhé, vystoupavé nebo vzpřímené, spíše vzácně větvené. Za sucha zkroucené. Listy asymetricky oválné až široce asymetricky oválné, od lodyhy odstávající nebo slabě bočně k lodyze přitisklé, slabě sbíhavé, nedělené, ploché až konvexní, za sucha svinuté, okraj listů zubatý. Spodní listy nezřetelné. Buňky tenkostěnné s nepatrnými rohovými ztluštěninami, na okraji někdy 1–4 řady buněk s nepatrně ztloustlými stěnami, 20–30 µm v průměru. Siličná tělíska oválná, po 3–10 v buňce. Vegetativní rozmnožování chybí. Dvoudomý druh. Samčí rostliny často v samostatných porostech, menší než sterilní rostliny.
Záměny: Přestože se jedná o značně variabilní druh, je záměna možná pouze s druhem Plagiochila porelloides, který vypadá jako jeho zmenšenina. P. porelloides má lodyhy jen 2–5 cm vysoké a 3–6 mm široké. Vytváří kompaktnější sytě zelené porosty. Mezi oběma druhy existují přechodné formy, které jsou obtížně zařaditelné.
Plagiochila asplenioides
Fofografováno dne 18. 9. 2009 (v PR Štíří důl u Krucemburku).