Syn.: Mnium undulatum Hedw.
Čeleď: Mniaceae Schwaegr. – měříkovité
Plagiomnium undulatum

Plagiomnium undulatum

Rozšíření: Evropa (směrem k severu ubývá), severní Afrika, Blízký východ, Kavkaz.
Ekologie: Zastíněná vlhká místa, velmi často poblíž potoků, na okrajích cest. Častý v lužních lesích, podmáčených i lužních olšinách.
Popis: Lodyhy až 15 cm dlouhé, sterilní lodyhy jsou poléhavé, plazivé. Plodné lodyhy rostou vzpřímeně a mají stromečkovitý vzhled, s jednoduchými výhonky. Lodyhy na bázi rezavě plstnaté. Listy jsou dlouze jazykové, na okraji lemované 3–5 řadami podlouhlých ztlustlých buněk, lem je pilovitý s 1–2 buněčnými hrotitými zuby, které rostou od špičky listu až k jeho bázi. Čepel i za sucha zřetelně vlnkatá. Žebro mizí ve špičce nebo před ní. Dvoudomé. Zřídka plodný. Štěty až 3 cm dlouhé, většinou více z jedné rostliny. Tobolka nící nebo převislá až 5 mm dlouhá.
Záměny: Od ostatních měříků z rodu Plagiomnium jej lze odlišit podle velkých jazykovitých listů s výrazně vlnkatou čepelí. Bezpečně mikroskopicky podle 1–2 buněčných zubů na okraji čepele.
Využití: Druh Plagiomnium undulatum je využívaný ve školních pokusech, například pro demonstraci buněk. Pro tyto školní pokusy lze používat v podstatě kterýkoli jiný druh ze všech tří rodů (viz poznámka).
Poznámka: Rod měřík (Mnium) byl rozdělen do tří samostatných rodů: Mnium, Plagiomnium a Rhizomnium (zatím bez českých jmen). Zástupci rodu Plagiomnium mají typické plazivé sterilní lodyžky.
Plagiomnium undulatum
Plagiomnium undulatum
Fotografováno v květnu 2007 (údolí Krounky poblíž Kutřína), v roce 2005 (Toulovcovy Maštale) a 21. 5. 2011 (na Vraclavi).