Syn.: Plantaginella carinata Fourr., Plantaginella subulata (L.) Fourr., Plantago acanthophylla Decne., Plantago carinata Schrad. ex Mert. et W. D. J. Koch, nom. illeg., Plantago holosteum auct., Plantago humilis Guss.
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Plantago subulata
Rozšíření: Horský mediteránní druh, vyskytuje se v Maroku a Alžírsku, na Pyrenejském poloostrově, Korsice, Sardinii a Sicílii, velmi vzácně na poloostrovní Itálii, a dále na Balkánském poloostrově v Albánii, Řecku a Bulharsku. Uváděný výskyt v Rakousku a Rumunsku se zřejmě týká jiného druhu.
Ekologie: Roste na otevřených místech s travinobylinnou vegetací, často v prostředí značně ovlivňovaném nárazovými větry. Fotografované rostliny provázely nevápnité pískovce v nadmořské výšce 1600 m.
Plantago subulata
Popis: Nízký polokeřík, na bázi bohatě větvený, tvoří kompaktní polokulovité polštářky o průměru 10–50 cm; větvičky na konci nesou hustou růžici listů; stvoly jsou na průřezu okrouhlé a dorůstají 5–12(–25) cm. Listy jsou čárkovité, 2,5–4(–6) cm dlouhé a 1–2 mm široké, neznatelně žlábkovité, často na okrajích jemně kupředu brvité, na vrcholu špičaté. Květenství je hustý klas 3(–8) cm dlouhý a 3–4 mm široký; květy jsou drobné, s korunními cípy asi 1,5 mm dlouhými; tyčinky jsou asi 6 mm dlouhé, vyniklé. Plody jsou drobné kulovité tobolky.
Poznámka: Ostrůvkovitý, nespojitý areál je příčinou, že jednotlivé populace se vyvíjejí nezávisle. Byla zjištěna určitá morfologická diferenciace, která vedla k tomu, že někteří badatelé rozlišují více taxonů na úrovni poddruhů nebo druhů. Vyobrazené rostliny by v užším pojetí zřejmě odpovídaly typu, pro který bylo použito jméno Plantago humilis.
Plantago subulata
Plantago subulata
Plantago subulata
Fotografováno dne 23. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Polizzi Generosa, Vallone Madonna degli Angeli).