Syn.: Poa appennina Jan nom. inval., Poa attenuata Czetz, nom. illeg., Poa badensis subsp. insularis (Parl.) Hayek, Poa bivonae Parl., Poa blepharachne Steud., Poa borisii Stef., Poa brevifolia Gaudich., nom. illeg., Poa brizoides Wohll., nom. illeg., Poa cilianensis Biv. ex Steud., nom. inval., Poa discolor Hoppe ex Trin., nom. inval., Poa divaricata Vill., nom. illeg., Poa djurdjurae Trab., Poa elbrussica Timpko, Poa flavescens Thomas ex Hegetschw., Poa frigida Gaudich., Poa hosteana Schur, nom. inval., Poa insularis Parl., Poa intermedia (Ambrosi) Dalla Torre et Sarnth., nom. inval., Poa macedonica (Acht.) Stoeva et Kožuharov, Poa olympica Schott, Nyman et Kotschy, Poa parnassica Boiss. et Heldr., nom. inval., Poa pratensis var. alpina (L.) Huds., Poa × sabauda Beauverd, nom. illeg., Poa scheuchzeri Pourr. ex Steud., nom. inval., Poa stolonifera Bellardi, Poa stricta Hegetschw. et Heer, nom. illeg., Poa subalpina Schur, nom. inval., Poa violascens Phil., Poa vivipara (L.) Willd., Uralepis mutica E. Fourn., Uralepsis mutica E. Fourn.
Česká jména: lipnice horská (Polívka 1902), lipnice alpská (Dostál 1958, Danihelka et al. 2012)
Slovenská jména: lipnica alpínska (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae Barnhart – lipnicovité
Poa alpina
Rozšíření: Arktoalpinský druh s obrovským areálem. Roste v arktických oblastech Evropy, západní Asie a Severní Ameriky. V Evropě dále roste ve všech vyšších pohořích, v Severní Americe ve Skalistých horách až po Mexiko, v Asii v Turecku, oblasti Kavkazu, v pohoří Elborz, ve vysokých středoasijských pohořích (Hindúkúš, Pamír, Karákoram, Ťan-šan, Himálaj), v pohořích jihovýchodního Ruska, vzácně na severu Korejského poloostrova a na ostrově Honšú. V České republice se vyskytuje velice vzácně v Hrubém Jeseníku (Velká kotlina, Petrovy kameny), kdysi rostla také na Králickém Sněžníku a na Šumavě (Stifterův pomník nad Plešným jezerem, naposledy 1985). Na Slovensku roste v pásmu pohoří od Považského Inovce po Nízké Tatry a Belianské Tatry, dále v Kremnických vrších, Pieninách a ve Slovenském raji; ve vyšších partiích hor je poměrně hojná.
Ekologie: Roste ve skalních štěrbinách, na vysokohorských holích a pastvinách, na skalách a sutích, v nivách horských potoků, zpravidla na vlhčích, často oplachovaných nebo mokvavých místech na živném, zásaditém až slabě kyselém podkladu. Vyskytuje se v montánním až alpinském, vzácně i v submontánním stupni. Hlavní doba kvetení je červenec až srpen.
Poa alpinaPoa alpina
Popis: Vytrvalá, trsnatá, sytě hnědě zelená tráva. Stébla přímá nebo kolénkatě vystoupavá, 10–30(–50) cm vysoká, oblá, hladká, s pochvami obalujícími bázi stébla v podobě silné válcovité pochvy. Čepele přízemních listů ploché, často žlábkovité, 4–12 cm dlouhé, 2–4,5 mm široké, ostře slabě kápovitě špičaté, čepel nejvyššího listu kratší nebo stejně dlouhá jako pochva. Jazýček nejvyššího stébelného listu až 5 mm dlouhý, špičatý, u dolních listů 1–2 mm dlouhý, uťatý, celokrajný až dřípený. Lata vejcovitá, široce vejcovitá až jehlancovitá, řídká nebo vzácněji hustá, 3–9 cm dlouhá, 2–4 cm široká, s větévkami hladkými až slabě drsnými, větévky vyrůstající jednotlivě, pouze dolní v páru, dolní větévky za květu rovnovážně až nazpět odstálé. Klásky vejčité až široce vejčité, 3,5–7 mm dlouhé, 4–6(–9)květé, nafialovělé nebo zelenavé s nafialovělými a žlutavými skvrnami, často živorodé (u rostlin z našeho území nikoli), plevy nestejné, 3žilné, pluchy nezřetelně 5žilné, roztroušeně (na žilkách a kýlu hustěji) chlupaté, na bázi s nevýraznou až žádnou huninkou dlouhých chlupů.
Záměny: Rostliny s živorodými klásky jsou jen stěží zaměnitelné; snad by bylo možné je nedopatřením zaměnit s lipnicí cibulkatou (Poa bulbosa), která je teplomilná, má svinuté štětinovité přízemní listy a stébla na bázi cibulkatě ztlustlá. U nás převažují rostliny bez živorodých klásků, které mohou být zaměněny za drobnější jedince lipnice luční (Poa pratensis); ta má v dolní části laty více větévek, bohatou huninku na bázi pluch, kratší jazýček a vněpochevní výběžky. Z horských trav může být živorodá ještě kostřava nízká (Festuca supina), která má štětinovité listy a krátce osinaté klásky.
Zvláštní případ jsou populace z vápencových skal vrchu Kotouč u Štramberka a slovenského Vršatce, označované jako endemický druh Poa crassipes (lipnice tlustonohá), které stojí znakově mezi lipnicí alpskou a lipnicí bádenskou (Poa badensis). Tyto populace vyžadují další studium.
Poa alpina
Poa alpina
Ohrožení a ochrana: V České republice kriticky ohrožený druh (C1r), ve stejné kategorii chráněný i zákonem (§1). Jesenické populace jsou velmi omezené co do počtu jedinců; ve Velké kotlině je druh hojně spásán nepůvodními kamzíky, na Petrových kamenech je ohrožen vysycháním pramenů a neukázněnými turisty.
Poznámka: Lipnice alpská kombinuje tři způsoby reprodukce: klasické sexuální rozmnožování, apomixii (tvorba semen z neoplozených vajíček) a viviparii (vegetativní rozmnožování prostřednictvím živorodých klásků). Zdá se, že ve vyšších nadmořských výškách je druh častěji viviparní, zatímco níže rostoucí populace tvoří živorodé klásky méně často. Stejně jako mnoho jiných druhů lipnic je tento druh fakultativně apomiktický a je u něj známo velké množství různých chromozomových čísel.
Poa alpina
Poa alpina
Fotografováno dne 25. 8. 2014 (Slovensko, Vysoké Tatry, Mlynická dolina).