Česká jména: vítod hořký (Domin-Podpěra 1928), vítod hořký nahořklý (Dostál 1950), vítod nahořklý (Kubát 2002)
Slovenská jména: vítod horký (Dostál 1950), horčinka horkastá (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Polygalaceae R. Br. – vítodovité
Polygala amarella
Rozšíření: Střední a západní Evropa, na sever po střední Skandinávii, na východ na Ural. U nás roztroušeně v temofytiku a mezofytiku, v oreofytiku jen ojediněle, převážně v územích s výskytem bazických substrátů, zvláště opuk, vápenců, slatin a podobně. Nejhojněji roste v Polabí, Českém středohoří, na Orlických opukách, v Dolnomoravském úvalu, Bílých Karpatech a na Vsetínsku. V rozsáhlých územích zcela chybí.
Ekologie: Slatinné a vlhké, kosené, nehnojené louky, semixerotermní porosty, přirozeně či druhotně obnažená místa na živinami bohatých, střídavě vlhkých, často málo propustných půdách alkalické až neutrální reakce. Kvete od května do srpna.
Polygala amarella
Popis: Rostliny hořké chuti. Kořen tenký, jemně větvený. Lodyhy obvykle četné, vystoupavé, řídce rozvětvené, nejčastěji 5–20 cm vysoké, řídce pýřité. Přízemní listy v husté nebo chudší růžici, obvejčité až kopisťovité, na vrcholu obvykle zaokrouhlené, obvykle asi dvakrát větší než listy lodyžní, lodyžní listy obkopinaté až čárkovitě obkopinaté, v horní třetině nejširší, tupé. Hrozen mnohokvětý, zprvu hustý, později prodloužený, květy kovově modré, bělavé nebo bílé. Květní stopka 1–2 mm dlouhá, listen vejčitý. Kališní lístky za květu přitisklé, křídla eliptická až úzce vejčitá, na bázi klínovitě zúžená (okraje svírají úhel 45–65 stupňů), žilnatina otevřená, koruna 3,0–4,5 mm dlouhá, stejně dlouhá jako křídla, hřebenitý výrůstek s 8–16 úkrojky. Tobolky v obrysu obsrdčité až okrouhlé, zřetelně širší než křídla a přibližně a přibližně stejně dlouhé.
Variabilita: Jedná se o velmi proměnlivý druh. Na našem území se rozeznávají dva poddruhy. Vítod nahořklý pravý (Polygala amarella subsp. amarella) se vyznačuje četnými nevětvenými lodyhami a většinou bělavými až bílými květy, zatímco vítod nahořklý rakouský (Polygala amarella subsp. austriaca) má lodyhy nečetné, ale větvené, a nejčastěji kovově modré květy. Kultivačních experimenty toto členění zpochybňují, avšak na slatinných lokalitách se v podobných podmínkách nacházejí oba poddruhy typicky vyvinuté. Dále se objevují populace příbuzného druhu vítodu hořkého (P. amara), které se svými znaky blíží popisovanému druhu.
Ohrožení a ochrana: V ČR je nominátní poddruh zařazen mezi silně ohrožené taxony (C2b), zatímco vítod hořký rakouský je zařazen mezi taxony nedostatečně prostudované (C4b). Na Slovensku patří vítod nahořklý rakouský mezi druhy potenciálně zranitelné (NT).
Polygala amarellaPolygala amarella
Polygala amarella
Fotografováno dne 7. 5. a 23. 7. 2011 (u Líského na Kladensku).