Syn.: Polygala isotricha S. F. Blake, Polygala platycarpa var. stricta Chodat
Čeleď: Polygalaceae R. Br. – vítodovité
Polygala costaricensis
Rozšíření: Areál se táhne Střední Amerikou od mexického státu Chiapas přes Guatemalu, Salvador, Honduras a Nikaraguu do střední Kostariky.
Ekologie: Stanovištěm jsou vlhčí lesy a křoviny, často ovlivněné mlhami a mnohde s dominantními borovicemi a duby. Místy také roste na druhotných stanovištích v plantážích kávovníku. Vystupuje až do nadmořské výšky 2100 m.
Popis: Bylina nebo polokeřík vysoký 10–75(–100) cm; stonky vyrůstají jednotlivě nebo po několika, jsou poléhavé až přímé, jednoduché nebo chudě větvené, krátce brvité. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, vejčité až kopinaté, 2–6,5(–7,5) cm dlouhé a (0,6–)1–4,5 cm široké, většinou řídce brvité, se síťovitou žilnatinou, na bázi klínovité nebo zaokrouhlené, celokrajné, špičaté nebo zašpičatělé; řapík je 2–3 mm dlouhý. Květenství tvoří hrozen 3–12 cm dlouhý; květy jsou purpurové nebo modré; kališní lístky jsou volné, 3 jsou zkrácené, kopinaté a 2,5–3 mm dlouhé, 2 tvoří korunovitě zbarvená, podlouhlá, 8–10,5 mm dlouhá, špičatá křídla; postranní korunní lístky jsou celokrajné, tupé, dolní je na konci bez hřebínkovitého útvaru; tyčinek je 8; gyneceum tvoří 2 srostlé plodolisty se svrchním semeníkem. Plodem je zploštělá, v obrysu oválná tobolka asi 1 cm dlouhá.
Poznámka: Rod Polygala je překvapivě druhově velmi početný, řadí se sem několik stovek druhů (podle některých badatelů snad i více než 700). Hlavní centrum druhové rozmanitosti přitom leží v subtropech a tropech Jižní Ameriky, zatímco v Africe nebo Asii se vyskytují „jen“ desítky druhů. Do mírného pásma rod zasahuje jen okrajově, i v Evropě je nejpočetnější ve Středozemí a na sever postupně vyznívá.
Polygala costaricensis
Polygala costaricensis
Polygala costaricensis
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 8. 2. 2015 (Guatemala, Cobán).