Syn.: Polygala neglecta Kerner
Česká jména: vítod větší (Sloboda 1852, Polívka 1912, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: vítod větší (Reuss 1853), vítod väčší (Novacký 1936, Dostál 1950), horčinka väčšia (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Polygalaceae R. Br. – vítodovité
Polygala major

Polygala major

Rozšíření: V České republice roste jen v teplejších územích jižní Moravy, zasahuje i do lesních Bílých Karpat a Moravského podhůří Vysočiny, údaje z Čech jsou mylné. V Evropě roste na jihu a jihovýchodě, od Itálie přes střední část Balkánského poloostrova, na sever zasahuje areál do Rakouska, na jižní Moravu a jižní Slovensko, na východ přes jižní Ukrajinu a jižní Rusko a přes sever Turecka do Zakavkazska.
Ekologie: Roste na výslunných svazích v druhově bohatých xerotermních trávnících, v lemech teplomilné vegetace, zpravidla na vysýchavých, živinami bohatých hlubších půdách s alkalickou reakcí. Objevuje se ve společenstvech svazů Festucion valesiaceae, Geranion sanguinei, Bromion erecti.
Popis: Z bohatě větveného kořene vyrůstají četné přímé až vystoupavé lodyhy, vysoké 12–45 cm, které se obvykle nevětví. Na rozdíl od některých druhů vítodů nemá přízemní listovou růžici, stonkové listy jsou husté obvejčité a zašpičatělé, 1–2,5 cm dlouhé, 5–8 mm široké a k vrcholu stonku se zmenšují. Květenství je hustý hrozen s 15 až 45 květy, který se během kvetení prodlužuje. Květy jsou růžové, vzácně bílé nebo modré. Listeny mezi květy jsou čárkovitě kopinaté, opadavé, 6–7 mm dlouhé, 1,5–2,5krát delší než květní stopka, na vrcholu hroznu špičky listenů přečnívají. Na bazi květní stopky jsou blanité, 3–4 mm dlouhé listénce.
Kališní lístky jsou podobné listenům, 5–7 mm dlouhé, na okraji blanité a kratičce brvité. Křídla květu jsou eliptická až úzce obvejčitá, 10–18 mm dlouhá, 4–6 mm široká (ostatní naše vítody mají křídla dlouhá do 9 mm). Žilnatina křídel je uzavřená, u okrajů křídel jsou žilky mezi sebou propojeny 8–16 anastomózami (spoji mezi žilkami). Koruna je 12–20 mm dlouhá, v dolních dvou třetinách srostlá. Korunní trubka je často delší než křídla, je zakončená hřebenitým přívěskem zpravidla s 16–20 úkrojky. Čnělka je delší než semeník, asi 5–7 mm dlouhá. Semeník je nasazen na 3 mm dlouhém stopkovitém útvaru – gynoforu (ostatní naše vítody mají gynofor maximálně 1 mm dlouhý). Plodem jsou tobolky v obrysu obvejčité až úzce obsrdčité, asi 5–6 mm dlouhé, 4–5 mm široké, na bázi náhle zúžené a mají až 0,7 mm široký lem. Semena jsou podlouhle elipsoidní, 2,8–3,3 mm dlouhá a 1,1–1,4 mm široká, hustě štětinatě chlupatá. Na semenech jsou tzv. masíčka, bělavá, s nestejně dlouhými laloky. To ukazuje na rozšiřování semen mravenci. Kvete od května do července.
Ohrožení a ochrana: Vítod větší je zařazen mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).
Polygala majorPolygala major
Polygala major
Fotografováno dne 1. 5. 2004 (Strabišov-Oulehla).