Syn.: Polylepis besseri var. abbreviata Bitter, Polylepis besseri subsp. longipedicellata Bitter, Polylepis cristagalli Bitter, Polylepis cristagalli var. longiracemosa Bitter, Polylepis incana subsp. brachypoda Bitter, Polylepis incana subsp. incarum Bitter, Polylepis incana subsp. subtusalbida Bitter, Polylepis incarum (Bitter) M. Kessler et Schmidt-Leb., Polylepis lanata (Kuntze) M. Kessler et Schmidt-Leb., Polylepis pallidistigma Bitter, Polylepis racemosa var. lanata Kuntze, Polylepis racemosa var. tomentosa Kuntze, Polylepis rugulosa Bitter, Polylepis subquinquefolia Bitter, Polylepis subtusalbida (Bitter) M. Kessler et Schmidt-Leb., Polylepis tenuiruga Bitter, Polylepis triacontandra Bitter
Česká jména: čihoul (Skalická et al. 2012)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Polylepis besseri
Rozšíření: Středoandský druh, vyskytuje se v oblasti jihovýchodního Peru a západní Bolívie.
Ekologie: Stálezelené dřeviny rodu Polylepis jsou velmi významným prvkem jihoamerické horské flóry, vyskytují se v oblasti od Venezuely až po Argentinu, centrum jejich diverzity leží v Peru (asi 14 druhů, z nich 3 endemické) a Bolívii (13 druhů, 4 endemické). V optimálních podmínkách vytvářejí specifické horské lesy s vysokou biodiverzitou. Jsou to keře nebo stromy s charakteristickými křivolakými kmeny, několikavrstevnatou borkou, lichozpeřenými listy a jen drobnými květy. Zde představovaný druh Polylepis besseri roste ve vlhké puně i čihoulových lesích, v nadmořských výškách od 2800 až do 4300 m.
Polylepis besseri
Popis: Strom nebo keř, 1–8 m vysoký. Listy jsou nahloučeny na konci větví, řapíkaté, s pochvami chlupatými, lichozpeřené, s 1 až 3 páry lístků, které jsou obvejčité, pokud je párů více než jeden, pak první pár od vrcholu listu je největší, lístky jsou 9–34 mm dlouhé a 5–15 mm široké, víceméně celokrajné nebo vroubkované, často podvinuté, na vrcholu tupé nebo vykrojené, na líci matné, někdy svraštělé, občas s roztroušenými chlupy, na rubu bíle plstnaté až vlnaté, eventuálně olysalé. Květenství je nicí, 3–11 cm dlouhé, 3–12květé; listeny jsou kopinaté, vně žláznaté; květy dosahují 9–10 mm v průměru, kališní lístky jsou 3–4, vejčité, vně plstnaté, korunní lístky chybí, tyčinek je až 24, prašníky jsou na vrcholu plstnaté. Plod je 4–13 mm dlouhý, chlupatý, nese několik ostnů, které někdy splývají do křídla.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (1998) řadí tento druh ke zranitelným (VU).
Poznámka: Prohlásíme-li pouze, že nanejvýše je do tohoto rodu v současnosti započítáváno 26 druhů, rozhodně nepopíšeme taxonomickou problematiku rodu Polylepis zrovna výstižně. Jejich morfologie je totiž značně proměnlivá, taxonomická klasifikace je v tomto případě mimořádně komplikovaná. Poslední revize rodu spatřila světlo světa v pradávném roce 1979 (Beryl B. Simpson), od té doby bylo popsáno několik dalších druhů, byly provedeny četné taxonomické přesuny, leč vše jen v dílčích článcích, jejichž hrubým nedostatkem je absence soustředěnějšího pohledu na problematiku celého rodu. Dnešní situace je skutečně kritická a rod vyžaduje taxonomickou revizi. Řada typů může být ohrožena daleko více, než jak konstatuje IUCN, dokud ale nebudou seriózně popsány a klasifikovány, nelze je ani náležitě chránit. Mnohé lokality s výskytem těchto dřevin jsou vystaveny silnému antropickému tlaku.
Polylepis besseri
Polylepis besseri
Polylepis besseri
Polylepis besseri
Polylepis besseri
Polylepis besseri
Fotografovala Věra Svobodová, dne 8. 9. 2015 (Bolívie, břeh jezera Titica, Copacabana).