Na podpatku boty Apeninského poloostrova se rozkládá italská provincie Puglia (Apulie). V její jižní části, na pobřeží Jónského moře jihovýchodně od Taranta, se zhruba v polovině cesty mezi městečky Porto Cesareo a Gallipoli nachází přírodní park Porto Selvaggio e Palude del Capitano. Byl vyhlášen v roce 2006 a má rozlohu 11,2 km2. Skládá se ze dvou samostatných, značně odlišných částí vzdálených od sebe asi 6 km, přerušovaně je propojuje pobřežní linie.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Prakticky celé území Apulie je tvořeno usazenými vápenci. Z toho se nevymyká ani tento přírodní park: budují jej druhohorní mořské sedimenty, někdejší korálové útesy. V průběhu alpinského vrásnění byly sice vrstvy vyzdviženy, ale samotné vrásnění je nepostihlo: jsou tedy uloženy víceméně v původním sledu. V průběhu čtvrtohor hladina Středozemního moře poněkud kolísala, v dobách, kdy bylo nejvíce vody vázáno v ledu a moře tedy zaujímala nejmenší plochu, ležela až 50 m pod dnešní úrovní. Ve vápencích probíhaly krasové procesy, takže dnes je toto území protkáno jeskyněmi suchozemskými i podmořskými, jsou zde vyvěračky podzemních toků i další pozoruhodné geologické a geomorfologické jevy.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Jak ukázaly archeologické výzkumy, člověk sem přišel už před více než 35 000 lety. Území se dotkla řecká kolonizace, ve středověku byly podél pobřeží vybudovány strážní věže, dvě z nich (Torre dell’Alto a Torre Uluzzu) se nacházejí na okrajích východnější části Porto Selvaggio. Dnes však na území přírodního parku osídlení chybí, takže park představuje jednu z nemnoha částí apulského pobřeží, které se nedotklo intenzivní zemědělství, ani výstavba rekreačních komplexů.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Část Porto Selvaggio tvoří vápencová kra zdvižená asi do výšky 50 metrů nad dnešní mořskou hladinu. Pobřeží je dosti členité, s drobnými zátokami, v jejichž konci bývají malé pláže. Voda je zde průzračná, podle hloubky dna nabývá různých odstínů modře. Tato část je převážně pokryta lesy s dominantní borovicí halepskou (Pinus halepensis), souvislé bory zde zabírají asi 3 km2. Nejčastější listnatou dřevinou je rohovník obecný (Ceratonia siliqua). V druhově chudém podrostu je především typická statná žlutokvětá sápa Phlomis fruticosa. Místy jsou otevřené skalky, v jejichž štěrbinách roste kapara trnitá (Capparis spinosa), vzácně i velkokvětý zvonek Campanula versicolor a subendemická tařice Aurinia leucadea.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
V některých plošších částech na návětrné straně od moře nabývají borovice halepské až bizarní keřové formy nikoli nepodobné kleči, zde je provázejí další typické mediteránní dřeviny – řečík lentišek (Pistacia lentiscus), myrta obecná (Myrtus communis), jamovec širolistý (Phillyrea latifolia), trnitý bobovitý keř Calicotome spinosa, hojně jalovec Juniperus phoenicea, z cistů především bílý Cistus monspeliensis, řidčeji i růžový Cistus creticus. Vzácně zde byl zaznamenán i drmek obecný (Vitex agnus-castus). Křoviny proplétají liány: zimolez Lonicera implexa a přestup drsný (Smilax aspera).
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Menší travnaté plošky mezi nizoučkými keříky tymiánu podobného druhu Thymbra capitata zarůstá třeslice větší (Briza maxima), zaječí ocásek vejčitý (Lagurus ovatus), k nalezení je i vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), na jaře zde hojně kvete tořič Ophrys tenthredinifera.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Podzimní aspekt polostinných partií v lesích tvoří tisíce drobných narcisů (Narcissus obsoletus) a ladoněk podzimních (Prospero autumnale), zajímavým prvkem je i bařička Triglochin bulbosa subsp. laxiflora. V macchii je občas k vidění mořská cibule (Urginea maritima).
Na samotném pobřeží jsou rozbrázděné vápencové plotny s minimální vrstvičkou půdy, bičované větry vanoucími od moře a přinášejícími slanou vodní tříšť. Zde najdeme zejména hojný motar Crithmum maritimum a endemit Salentinského poloostrova statici Limonium japygicum.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Západněji ležící část Palude del Capitano tvoří prakticky bezlesá, nízko vyzdvižená plošina pokrytá na vypuklých místech kamenitou stepí s nevysokými keříky lentišku (Pistacia lentiscus), zvláštností jsou nízké polokulovité keříčky růžovité rostliny Sarcopoterium spinosum, která zasahuje na jihovýchod Apeninského poloostrova z centra svého areálu ve východním Středozemí, v pevninské Itálii se vyskytuje vzácně a téměř výhradně jen v Apulii.
V této části jsou ovšem nejzajímavější zamokřené deprese s kolísající hladinou vody. Zde najdeme především slanorožce jednoleté (Salicornia europaea) i vytrvalé (Arthrocnemum glaucum), křovitou solničku Suaeda vera, statici Limonium narbonense, oman přímořský (Inula crithmoides), na okrajích i sítiny Juncus acutus a Juncus maritimus a šášinu načernalou (Schoenus nigricans), vzácně zde roste i šídlatka Isoëtes histrix. Typickou trávou je i pýr Elytrigia juncea. Ve vápencových škrapech i dále od pobřeží se místy nacházejí hluboké díry vyplněné prosakující slanou vodou (místní jim říkají spunnulate), v nichž lze občas spatřit i drobné rybky.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Zejména část Porto Selvaggio je protkána sítí stezek, jsou zde instalovány i informační tabule s italským i anglickým textem. Zvláštností jsou také tři vyznačené „cesty“ pro potápěče, které vedou mimo jiné i k zatopeným jeskynním portálům. I pro suchozemce však území představuje docela rozsáhlou přírodní oázu v hustě osídlené a člověkem zcela přeměněné krajině.
Parco naturale regionale di Porto Selvaggio e Palude del Capitano
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 19. a 20. 9. 2014.