Území se nachází v jihozápadní části Prahy mezi městskými částmi Malá Chuchle, Velká Chuchle a Slivenec a tvoří významnou část přírodního parku Radotínsko-Chuchelský háj. Jeho součástí jsou příkré (z větší části zalesněné) svahy a výchozy skal nad železniční tratí hlavního koridoru Praha-Plzeň, které tvoří současnou přírodní rezervaci Chuchelský háj s dominantním kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. Od horní hrany svahu pokračuje zalesněná vrcholová s přirozenými lesy a jen místně narušené výsadbou nepůvodních dřevin. Tato část by měla být nově vyhlášena jako chráněné území. V jihozápadní části na lesní komplex navazuje současná přírodní památka Homolka vyhlášená hlavně kvůli geologickým profilům a nalezišti zkamenělin.
V lesním komplexu mezi chráněnými územími Chuchelský háj a Homolka jsou nejčastěji zastoupena společenstva černýšové dubohabřiny (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum). Nápadné je ojedinělé bohatství lesních druhů, lesní porost tak představuje poslední výspu lesní květeny Českého krasu a je reliktem přirozených lesních porostů středních Čech. Dřeviny jsou zastoupeny zejména dubem zimním (Quercus petraea) a habrem (Carpinus betulus). Z bylin se uplatňuje řada hájových druhů, jako je ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kopytník evropský (Asarum europaeum), svízel lesní (Galium sylvaticum), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), hrachor jarní (Lathyrus vernus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) nebo sasanka hajní (Anemone nemorosa), běžná je lipnice hajní (Poa nemoralis).
Dubohabřiny jsou zastoupeny ještě společentvem lipové doubravy (Tilio-Betuletum) na štěrkopíscích. V nejvyšších polohách lze identifikovat společenstva suchých acidofilních doubrav (Luzulo albidae-Quercetum) s dominancí dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris). Bylinné patro se vyznačuje převahou travin, především s lipnicí hajní (Poa nemoralis) nebo s bikou bělavou (Luzula luzuloides) a na živiny nenáročnými druhy, jako je např. jestřábník zední (Hieracium murorum).
V části porostů jsou vysazeny nepůvodní akáty (Robinia pseudacacia), zejména na jihu háje, kde se plošina svažuje k Velké Chuchli a smrk (Picea abies) porůznu v kotlíkách v celé plošině lesa.
V současnosti již vyhlášeným chráněným územím Chuchelský háj a Homolka, které jsou součástí evropsky významné lokality, byly věnovány samostatné příspěvky. V případě přírodní rezervace Homolka se to týká zejména geologie a paleontologie. Území je cenné i výskytem skalních stepí. Zejména je to skalní vegetace na skalnatých svazích a teráskách s česnekem šerým horským (Allium senescens subsp. montanum) a kostřavová vegetace minerálně bohatých skal se seselem sivým (Seseli osseum) a kostřavou sivou (Festuca pallens). Dále širokolisté válečkové trávníky teplých oblastí na středně hlubokých půdách s hlaváčem žlutavým (Scabiosa ochroleuca) a válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum). Uplatňuje se i společenstvo suchých hercynských pěchavových trávníků s dominantní pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), ostřicí nízkou (Carex humilis) a devaterníkem šedým (Helianthemum canum).
V příspěvku k přírodní rezervaci Chuchelský háj byla věnována pozornost především lesním celkům, které se nacházejí spíše při západním okraji chráněného území. Velkou část pokrývají suťové lesy v příkrém svahu nad tratí (především zmiňovaná habrová javořina as. Aceri-Carpinetum). Výrazná skála pod kostelem sv. Jana Nepomuckého hostí hercynskou skalní vegetaci s kostřavou sivou (Festuca pallens), ve které na skalních teráskách dominuje česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum) doprovázený sukulentními rozchodníky (Sedum sp.) a různými teplomilnými druhy (Potentilla incana, Centaurea stoebe a další).
Fotografováno ve dnech 9. 10. 2008 a 14. 9. 2007.
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.