Syn.: Aleuritia auriculata (Lam.) Soják
Čeleď: Primulaceae Vent. – prvosenkovité
Primula auriculata
Rozšíření: Druh Kavkazu, hor Malé Asie, Íránu a snad i Afghánistánu – byl popsán podle rostlin z kultury, jejichž semena pocházela z Malé Asie. Částí literatury bývá uváděn i z ještě východnějších oblastí Asie, např. z Kazachstánu a Kyrgyzstánu (pohoří Ťan-šan), ba dokonce i z jižní Číny. V této části se však zřejmě budou vyskytovat již spíše jiné, poněkud podobné druhy (např. Primula pseudodenticulata).
Ekologie: Roste na alpínských loukách a svazích, na prameništích, v blízkosti sněhových výležisek. Kvete od června do července.
Primula auriculata
Popis: Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem. Listy jsou řapíkaté, eliptické až obkopinaté, 3–25 cm dlouhé a 2–3 cm široké, na bázi klínovité, na okraji drobně zubaté nebo pilovité, na vrcholu tupé nebo i špičaté, lysé. Stvol je přímý, 8–20(–60) cm dlouhý, jemně chlupatý, zakončený okoličnatým květenstvím s více než 20 květy; listeny jsou čárkovité, 5–10 mm dlouhé; květní stopky jsou až 7 mm dlouhé, v době plodu se prodlužují; kalich je zvonkovitý, 5–7 mm dlouhý, zelený, někdy červeně naběhlý; koruna je růžová, namodralá nebo purpurová, vždy se žlutým středem; korunní trubka je 2–3krát delší než kalich, korunní cípy jsou obvejčité, na vrcholu vykrojené. Plodem je vejcovitá tobolka.
Využití: Velmi dekorativní rostlina, v evropských zahradách se pěstuje už od roku 1784.
Primula auriculata
Primula auriculata
Primula auriculata
Primula auriculata
Fotografováno v červenci 1987 (Gruzie, Abcházie, centrální část Velkého Kavkazu) a v červenci 1993 (Rusko, západ Velkého Kavkazu, širší okolí Krasnoj Poljany).