Primulaceae
Primulaceae
Primulaceae
POPIS:
Rostliny dosti rozmanitého vzhledu. V čeledi jsou zastoupeny byliny, které mohou být jednoleté (např. Androsace elongata a Centunculus minimus), ale i vytrvalé, a to nízké, polštářkovité (např. Androsace alpina), geofyty s podzemní hlízou (např. Cyclamen), rostliny s přízemní listovou růžicí (např. druhy rodu Primula), ale i druhy s prodlouženou lodyhou (např. Lysimachia). Mezi dřevinami najdeme keře (např. Theophrasta), ale i stromy (např. Rapanea) nebo i liány (např. Maesia). Specifickým případem je rod žebratka (Hottonia), do nějž patří vodní makrofyty.
Listy mohou být soustředěny v listové růžici (např. Androsace a Primula), ale jsou i střídavé (Vitaliana), vstřícné (např. Anagallis) nebo i v přeslenech (např. Lysimachia vulgaris). Palisty chybějí.
Květy jsou zpravidla oboupohlavné. Mohou vyrůstat jednotlivě (např. Cyclamen), nebo tvoří hroznovitá květenství – okolík (většina druhů rodu Primula, Androsace, Soldanella), hrozen (Primula vialii), latu (Lysimachia vulgaris) nebo přesleny (např. Hottonia palustris).
Květy mají uspořádání v kruzích, bývají pravidelné, organizované většinou podle čísla 5, výjimečně jsou květy 3–9četné. Květní obaly jsou rozlišené na kalich a korunu; kalich je srostlý, rovněž koruna vytváří srostlou, byť někdy velmi krátkou korunní trubku; zcela výjimečně koruna může chybět (Centunculus). Tyčinky jsou nejčastěji uspořádány v jediném kruhu, někdy jsou přítomna staminodia (Samolus); velmi charakteristická je heterostylie (různočnělečnost: v různých květech téhož druhu je odlišný poměr délky tyčinek a čnělek), např. u většiny prvosenek (Primula). Gyneceum srůstá téměř vždy z 5 plodolistů, vytváří častěji semeník svrchní, méně často (např. v rodu Samolus) polospodní. Vajíček se zakládá většinou velký počet.
Plodem je obvykle tobolka, nejčastěji se otvírá 5 zoubky, méně často víčkem (Anagallis), bobule (Bonellia) nebo peckovice (Myrsine). Semeno je často opatřeno masíčkem (např. mnohé druhy rodu Primula). V semenech je přítomen endosperm s olejem jako zásobní látkou, embryo má 2 dělohy, výjimečně (Cyclamen) jedinou.
Z obsahových látek jsou alkaloidy velmi vzácné (např. u Primula denticulata), větší význam mají saponiny, často s hemolytickým účinkem (Primula vulgaris). U druhů této čeledi byla zjištěna jen C3 fotosyntéza.
Primulaceae
Primulaceae
ROZŠÍŘENÍ:
V současnosti se do čeledi zahrnuje asi 60 rodů a 2600 druhů, areál čeledi má kosmopolitní charakter. Bylinné typy mají těžiště výskytu na severní polokouli, zejména v horách, zatímco dřevinné převažují v tropech, a to jak ve Starém, tak i Novém světě.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Anagallis
Androsace
Ardisia
Bonellia
Centunculus
Cortusa
Cyclamen
Dionysia
Dodecatheon
Glaux
Hottonia
Lysimachia
Primula
Rapanea
Samolus
Soldanella
Trientalis
Vitaliana

EKOLOGIE:
Většina zástupců jsou standardní suchozemské rostliny, nápadná je velká druhová diverzita v horách, v Evropě např. v Alpách, dále např. na Kavkaze a v Himálaji (druhy rodů Primula, Soldanella a Androsace). Rostou na stanovištích suchých (např. Primula veris), nebo i vlhkých (např. Primula elatior, Lysimachia vulgaris), jednoletky i jako polní plevele (Anagallis arvensis) nebo na obnaženém rybničním dnu (Centunculus minimus). Zvláštností je Hottonia palustris, která roste jako ponořená bylina ve stojatých a zvolna tekoucích vodách. V tropech jsou to převážně dřeviny keřového nebo i stromového vzrůstu, např. početný rod Rapanea, na sever takové typy dosahují až do Makaronésie (Heberdenia bahamensis a Pleiomeris canariensis). Hlavními opylovači prvosenkovitých jsou různé druhy hmyzu. V květech bývá častá mechanická překážka samoopylení, resp. pojistka pro samosprašnost v podobě heterostylie. Mnohé bylinné druhy jsou adaptovány na šíření mravenci a na semenech vytvářejí masíčka (řada druhů rodu Primula).

PŘÍBUZNOST:
V moderních systémech jsou prvosenkovité řazeny mezi primitivní zástupce asteridové větve. Velmi diskusní je ale vymezení čeledi: „tradiční“ bylinné prvosenkovité nejsou monofyletické, část rodů (např. z okruhu rodu Lysimachia) je blízce příbuzná dřevnatým subtropickým a tropickým typům, které byly v minulosti řazeny do samostatné čeledi Myrsinaceae, jinou zřetelnou skupinou jsou neotropické dřeviny, význačné tvorbou bobulí, dříve samostatně vymezované do čeledi Theophrastaceae. Zcela samostatné postavení má navíc rod Samolus. Jedno z navržených řešení vedlo k udržení dosavadních úzce vymezených čeledí, to však vedlo k přesunu řady rodů do čeledi Myrsinaceae (ze středoevropských zástupců by se to týkalo rodů Lysimachia, Anagallis, Cyclamen a dalších); jiné řešení, které se prosadilo v současném pojetí APG3, je sloučení obou skupin do čeledi jediné.

VYUŽITÍ:
Díky nápadným barevným květům má mnoho druhů prvosenkovitých okrasný význam. Platí to zejména o rodech Primula a Cyclamen, které využívá zahradnická praxe v řadě druhů i vyšlechtěných kultivarů. Mnohé druhy jsou oblíbené alpínky, kromě samotného rodu Primula jsou to např. dřípatky (Soldanella) a pochybky (Androsace). Rovněž mezi tropickými dřevinami je několik druhů s nesporným okrasným významem, např. v rodu Ardisia.
Primulaceae
Primulaceae