Prstnatec májový – letošní rostlina roku – patří oproti předchozím rostlinám roku rozhodně mezi druhy, které v taxonomii putují od rodu k rodu, mění svá jména vědecká i česká, dokonce i lidová. Pojďme se stejně jako v předchozích letech podívat do starých vybraných klíčů.
Linné zařadil v roce 1753 prstnatce mezi rostliny rodu vstavač (Orchis L. – Orchis latifolia L., Orchis majalis Rchb.), až ve druhé polovině 20. století byl tento druh přeřazen pod rod prstnatec (Dactylorhiza Necker ex Nevski – Dactylorhiza majalis (Rchb.) P. F. Hunt et Summerh.). Za velmi zajímavé považuji u tohoto druhu historické užívání českého lidového jména kukačka. Kukačka prý kdysi rostla na každé louce, dnes však známe kukačky rostoucí jen na loukách suchých. Jedná se samozřejmě o prstnatec májový, kdysi správně vstavač širokolistý nebo v. šírolistý. Dnešní kukačkou v rostlinné říši myslíme úplné jinou orchidej s jinými ekologickými nároky, tedy vstavač kukačku – možná bychom mu měli raději říkat stejně jako autoři starší české botanické literatury vstavač obecný (Orchis morio). Výše zmíněné druhy jsou téměř nezaměnitelné, je zřejmé, že pro naše předky byl kukačkou prstnatec májový.
Níže uvádíme vybrané popisy z historické literatury. Stejně jako při minulých pohledech do popisů rostlin roku, nejde u nezvyklých slovních tvarů o textové omyly, ale o původní starší češtinu.
Sloboda, Daniel (1852): Rostlinictví, čili Návod k snadnému určení a pojmenování rostlin v Čechách, Moravě a jiných zemích rakouského mocnářství domácích. – Spisů musejních číslo XLII., v Praze, V Kommissí u Fr. Řivnáče.
– Lupeny bezuzlé.→
– Dva zevnitřní lupeny odstávají, aneb zpět se vyvracují.→
– Bambuliny prstnatě rozdělené.→
– Pysk 3laločný.→
– Ostroha kratší než plod.→
– Prut dutý, silný. Listy často černě plámité. →
– Dolejší listeny delší než květy, 3žilné. Prut trubkovitý, 4–6listý, tlustý, do 1 stř. zdéli. Listy ovální, tupé, obdýlné; hořejší menší, kopovitě končité; často červenohnědými plámami skvrnité. Květy barvy pletní neb nachočervené, skvrnité. Střední lalok pysku hned kratší, hned delší. Na vlhkých a mokrých lukách. Kv. Čn. Vstavač širokolistý; Kukačka. Orchis latifolia L.
Čelakovský, Ladislav (1868): Prodromus květeny české obsahující popisy a posud známé rozšíření cévnatých rostlin v království českém samorostlých a vůbec pěstovaných. – Komitét pro přírodní vyskoumání Čech, Praha.
– Postranní vnější 2 lístky okvětní odstálé neb nazpět ohrnuté, toliko 3 hořejší skloněné. →
– Ostruha dolů obrácená. Hlízky dlanitě dělené. Listeny 3žilné, žilkaté. →
– Orchis latifolia L. Vstavač širolistý; kukačka. Lodyha cévkovitá dutá, stejně 4-6žilná. Listy kalně zelené, od lodyhy odstálé, dolejší vejčité neb podlouhlé, obak súžené, nejhořejší kopinatý, mírně hustého klasu namnoze dosahující. Dolejší listeny delší než květy. Pysk široký, 3laločný.
Lodyha ½ až 1´ vys., tlustounká, často zprohýbaná. Listy namnoze černohnědě skvrnaté. Květy dosti veliké, světle nachové, pysk temněji malovaný.
Květen, červen. Na mokrých, bahenních lukách v celé zemi až do vyššího pohoří.
Formánek, Edvard (1887): Květena Moravy a rakouského Slezska. – Nákladem spisovatelovým, v Brně.
– Vnější postranní lístky odstálé neb zpět ohrnuté, tolika 3 hořejší v lebku skloněné. Hlízky dělené neb nedělené.
– Lodyha cévkovitě dutá. Ostruha dolů obrácená. Listeny trojžilné, žilkaté. Hlízky dlanitě dělené…
Orchis latifolia L. (Vstavač šírolistý, kukačka). Lodyha stejně 4–6listá. Klas mírně hustý. Pysk ze široce klínovité spodiny třílaločný, postranní lalůčky kosníkové, prostřední velmi malý. Ostruha kratší semeníku. Listeny, aspoň dolejší, delší květův. Listy dolejší vejčité neb podlouhlé obak zúžené, nejhořejší kopinatý, spodiny klasu namnoze dosahující; všecky od lodyhy odstálé, kalně zelené, často černohnědě skvrnité. V. 0.15–0.40 m. Okvětí světle nachové, zřídka bílé, pysk temněji malovaný.
Polívka, František (1902): Názorná květena zemí koruny české, svazek IV. – nákladem R. Prombergra, v Olomouci.
Vstavač šírolistý neboli kukačka (Orchis latifolia L.) má hlízky prstnatě dělené, lodyhu namnoze cévkovitě dutou, 2–4 dm vysokou, se 2–6 kalně zelenými, na svrchní straně často černohnědě skvrnitými listy, které od lodyhy obyčejně chabě odstávají; listy dolejší jsou vejčité nebo podlouhlé, obak súžené, t. j. od užšího spodu ke středu širší, pak opět užší až k ploché špičce; nejhořejší list jest kopinatý a dosahuje květného klasu.
Květy vyrůstají v máji a červnu v dosti hustém a krátkém klase z paždí trojžilných, bylinných listenů, z nichž alespoň dolejší bývají zdéli nebo delší květů. Mají 3 okvětní lístky (oba postranní vnitřní a střední vnější) skloněny v lebku, 2 postranní vnější odstálé a pysk 3laločný, s ostruhou kratší nebo skoro zdéli semeníku, obrácenou dolů. Barva okvětních lístků jest světle nachová; na pysku jsou tmavé skvrny.
Poznámka: O skvrnách na listech vstavačů vykládá křesťanská báje toto: Když matka Boží pod křížem ukřižovaného svého syna ronila hořké slzy hluboké bolesti, kanuly na rostlinky vstavačů, které je v listech svých zadržovaly, aby nepadaly na zem. Slzy byly však tak horké, že vypálily na listech tmavá místa.