Syn.: Prunus domestica subsp. insititia (L.) C. K. Schneider
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Prunus insititia
Rozšíření: Jihozápadní Asie, v současné době je pěstována nebo zplanělá v mírném až subtropickém páse na celém světě. U nás roste téměř na celém území, častěji v teplejších oblastech.
Ekologie: Často zplaňuje na stráních, mezích, v remízkách nebo okolí vesnic. Kvete od dubna do května.
Popis: Opadavý keř nebo strom, 3–10 m vysoký s široce vejčitou až polokulovitou korunou. Kmen tmavohnědý až šedohnědý, podélně rozpukaný, letorosty chlupaté. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1–2 cm dlouhý, čepel 4–6 cm dlouhá a 2–3 cm široká, eliptická, vejčitá až obvejčitá, pilovitě zubatá, po obou stranách chlupatá. Květy vyrůstají po 2–3, pravidelné, pětičetné, korunní lístky 1–1,5 cm dlouhé, bílé až slabě nazelenalé. Plodem je žlutá nebo červenofialová kulovitá až elipsoidní peckovice; dužnina většinou jde od pecky, ale u některých kultivarů je k pecce přirostlá.
Využití: Slivoň obecná je často pěstována jako ovocný strom. Jednotlivé kultivary poskytují nám dobře známé sladké a šťavnaté plody: slívy, renklody („ryngle“), mirabelky nebo blůmy. K tomuto druhu patří i stará odrůda mirabelek, označovaná jako „špendlík“; toto jméno se však občas používá i pro odlišné plody druhu Prunus cerasifera.
Prunus insititiaPrunus insititia
Prunus insititiaPrunus insititia
Prunus insititia
Prunus insititia
Fotografováno ve dnech 27. 4. a 15. 8. 2006 (Praha-Písnice).