Syn.: Prunus domestica L. subsp. insititia (L.) C. K. Schneider
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Prunus insititia
Rozšíření: Jihozápadní Asie, v součssné době je pěstována nebo zplanělá v mírném až subtropickém páse na celém světě. U nás roste téměř na celém území, častěji v teplejšich oblastech.
Ekologie: Často zplaňuje na stráních, mezích, v remízkách nebo okolí vesnic.
Popis: Opadavý keř nebo strom, 3–10 m vysoký s široce vejčitou až polokulovitou korunou. Kmen tmavohnědý až šedohnědý, podélně rozpukaný, letorosty chlupaté. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1–2 cm dlouhý, čepel 4–6 cm dlouhá a 2–3 cm široká, eliptická, vejčitá až obvejčitá, pilovitě zubatá, po obou stranách chlupatá. Květy vyrůstají po 2–3, pravidelné, pětičetné, korunní lístky 1–1,5 cm dlouhé, bílé až slabě nazelenalé. Plodem je žlutá nebo červenovfialová kulovitá až elipsoidní peckovice. Kvete od dubna do května.
Prunus insititiaPrunus insititia
Prunus insititiaPrunus insititia
Prunus insititia
Využití: Slivoň obecná je často pěstována jako ovocný strom. Jednotlivé kultivary poskytují nám dobře známé sladké a šťavnaté plody: slívy, renklody („ryngle“), mirabelky („špendlíky“) nebo blůmy.
Prunus insititia
Fotografováno ve dnech 27. 4. a 15. 8. 2006 (Praha-Písnice).