Syn.: Cerasus laurocerasus (L.) Dum. Cours., Laurocerasus officinalis M. Roem.
Česká jména: bobkovišeň lékařská (Kubát 2002)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Prunus laurocerasus
Rozšíření: V regionech sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až do Turecka a Íránu. U nás pěstovaná. V některých oblastech invazní, např. Velká Británie, severozápad tichomořského pobřeží USA.
Ekologie: Křoviny, rozvolněné lesy, ale i horské bukové lesy. Snáší suchá a stíněná stanoviště.
Prunus laurocerasus
Popis: Stálezelený keř nebo nízký strom, s tmavohnědou až černou borkou. Mladé větvičky lysé, zelené, později šedavé. List lysý, eliptický až obvejčitý, až 20 cm dlouhý a 1–10 cm široký. Na vrcholu tupě špičatý, na bázi klínovitý, celokrajný, slabě podvinutý. Na bázi čepele nebo na řapíku 2–4 žlázky. Řapík je krátký, do 1 cm dlouhý, palisty 6–12 cm dlouhé. Květenství je úžlabní, jednotlivé, přímé, mnohokvěté, až 15 cm dlouhé. Květy dosahují 4–8 mm v průměru, jsou krátce stopkaté. Kališní lístky jsou trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Korunní lístky obvejčité až eliptické, na bázi náhle zúžené, zpravidla nazpět ohnuté, bílé. Tyčinek je 15–25, čnělka je lysá, až 5 mm dlouhá. Plodenství je přímé, plod kulovitá až vejcovitá, lesklá černá peckovice.
Ohrožení a ochrana: V Srbsku zákonem chráněný druh.
Využití: Od středověku pěstovaný druh v parcích, zahradách pro své neopadavé listy. Do Evropy přivezen roku 1546. Dobře roste i v městském prostředí, snáší zastínění a dobře přezimuje.Vysazuje se i do živých plotů. Pěstují se různé kultivary, které se liší především tvarem nebo zbarvením listu. Rostlina je jedovatá, obsahuje kyanoglykosid prunolaurin. Z listů se získává silice tzv. bobkovišňová voda využívaná ve voňavkářství.
Prunus laurocerasus
Prunus laurocerasus
Prunus laurocerasus
Prunus laurocerasus
Prunus laurocerasus
Fotografováno ve dnech 14. 5. 2013 (Slatiňany, zámecký park a Chrudim, sídliště) a 14. 10. 2013 (Pardubice).