Syn.: Botor palustris sensu Hiern, non (Desv.) Kuntze, Diesingia scandens Endl., Dolichos suffultus Graham, Mucuna comorensis Vatke, Psophocarpus comorensis (Vatke) Baill., Psophocarpus golungensis Romariz, Psophocarpus longepedunculatus Hassk., Psophocarpus longipedunculatus Hassk., orth. var., Psophocarpus mabala Welw., Psophocarpus palmettorum sensu Andrews, Psophocarpus palustris sensu auct., Psophocarpus tetragonolobus sensu auct.
Česká jména: letkočnělka (Presl 1846), psofokarpus (Valíček 1989)
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Druh rovníkové Afriky, vyskytuje se v oblasti od Kamerunu a ostrova Svatého Tomáše přes Kongo, Zair a Angolu až po Tanzanii a severní Mosambik, areál zasahuje i na Komorské ostrovy, Madagaskar a Maskarény. Traduje se, že byl zavlečen i do Brazílie, odkud byl dokonce v roce 1832 popsán (basionym Diesingia scandens). Současná brazilská literatura však ze svého území uvádí jen výskyt příbuzného druhu Psophocarpus tetragonolobus (L.) DC.
Ekologie: Roste v křovinách a při okrajích lesů, na stanovištích vlhkých, periodicky zaplavovaných, v blízkosti vodních toků a nádrží, ale i na stanovištích ruderálních, v blízkosti lidských sídel a cest.
Popis: Vytrvalá liána bylinného charakteru s lodyhou až 6 m dlouhou, lysou nebo řídce chlupatou. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, trojčetné, lístky jsou široce vejčité až kosočtverečné, občas i trojlaločné, 2,5–12 cm dlouhé a 2–10 cm široké, na bázi klínovité až uťaté, na okraji brvité, na vrcholu špičaté, většinou lysé nebo olysalé; palisty jsou kopinaté, 1–1,5 cm dlouhé. Květenství je úžlabní, hroznovité; listeny jsou eliptické až vejčité, 9–14 mm dlouhé; kalich je zvonkovitý, s 5 nestejnými cípy; koruna je světle modrá až nafialovělá, pavéza je obvejčitá, až 2 cm dlouhá, na vrcholu vykrojená; tyčinek je 10, z nichž 9 je nitkami srostlých. Plodem je nápadně křídlatý lusk, 3,5–8 cm dlouhý, lysý, se 4–8 semeny.
Využití: Listy, mladé výhonky i nedozrálé lusky se konzumují jako zelenina, ze semen se mele mouka, mohou se i pražit. Rostlina se uplatňuje i v tradiční africké medicíně. Zároveň se používá jako zelené hnojení či jako stínící rostlina na polích a plantážích.
Poznámka: V paleotropickém rodu Psophocarpus je v současnosti akceptováno deset druhů.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 3. 10. 2016 (Madagaskar, provincie Mahajanga, region Melaky, Bekopaka).