Syn.: Pulicaria areysiana Deflers, nom. inval., Pulicaria leucophylla Baker
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Pulicaria argyrophylla
Rozšíření: Vyskytuje se v Somálsku a dále na Arabském poloostrově v Saúdské Arábii, Jemenu a jižním Ománu (Dhofar).
Ekologie: Roste na teráskách nebo ve štěrbinách skal od hladiny moře až do nadmořské výšky 1350 m.
Pulicaria argyrophylla
Popis: Malý, často polokulovitý keřík, dorůstá výšky 15–60 cm; větvičky jsou šedobíle plstnaté. Listy jsou střídavé, víceméně přisedlé, obvejčité nebo kopisťovité, 1,5–2,2 cm dlouhé a 0,8–1,1 cm široké, bíle vlnaté až plstnaté, na bázi dlouze zúžené, ale v místě inserce zase rozšířené, na okraji zubaté až mělce laločnaté, se špičatými konci laloků, na vrcholu hrotité. Úbory jsou jednotlivé na koncích větviček na stopkách 1–6 cm dlouhých; zákrov je miskovitý, zákrovní listeny jsou kopinaté, vnější plstnaté; jazykovité květy jsou často přítomny, samičí, s ligulou 4,5–7 mm dlouhou, trubkovité květy jsou oboupohlavné, rovněž žluté. Nažky jsou rýhované, 1,2–1,5 mm dlouhé, řídce brvité, vnější řada chmýru je tvořena částečně srostlými šupinami, vnitřní řadu tvoří brvy 3–5 mm dlouhé.
Poznámka: Přítomnost nebo absence ligul má zřejmě dosti malou taxonomickou hodnotu, oba typy rostlin se zřejmě prolínají na většině areálu. Převaha rostlin nalezených v Dhofaru měla liguly vyvinuté.
Pulicaria argyrophylla
Pulicaria argyrophylla
Pulicaria argyrophylla
Pulicaria argyrophylla
Pulicaria argyrophylla
Pulicaria argyrophylla
Pulicaria argyrophylla
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 21. a 22. 9. 2015 (Omán, Dhofar, mezi Mughsayl a Ajdarawt, nad Rakhyut a Wádí Sayq).