Syn.: Inula odora L., Pulicaria atlantica Pau, Pulicaria majoricensis Gand., Pulicaria odora var. atlantica (Pau) Maire, Pulicaria odora subsp. majoricensis (Gand.) Gand.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Pulicaria odora
Rozšíření: Mediteránní druh, jehož areál sahá od Portugalska a Maroka přes Alžírsko, jih Francie a Itálii až po Řecko a Turecko.
Ekologie: Roste v lesních lemech a v mediteránní křovinaté vegetaci, objevuje se i na pobřežních písčinách. Kvete v jarních měsících.
Pulicaria odora
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 20–70 cm dlouhou, jednoduchou nebo chudě větvenou, chlupatou až plstnatou. Přízemní listy jsou i v době květu zelené, krátce řapíkaté, kopinaté až vejčité; lodyžní listy jsou přisedlé až objímavé, kopinaté, na okraji zubaté, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté. Úbory vyrůstají většinou jednotlivě nebo i po několika, dosahují průměru 2–3 cm, jejich stopka je 3–15 cm dlouhá, v horní části zesílená, s několika listeny; zákrovní listeny jsou čárkovité, špičaté, žláznaté a plstnaté; jazykovité květy mají liguly zhruba 8 mm dlouhé, žluté. Plodem je nažka asi 2 mm dlouhá, chlupatá, s chmýrem.
Pulicaria odora
Pulicaria odora
Pulicaria odora
Pulicaria odora
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 21. 4. 2017 (Portugalsko, region Algarve, Praia da Arrifana).