Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Pulicaria vieraeoides
Rozšíření: Endemit ostrova Sokotra v Indickém oceánu. Na ostrově je tento rod dosti bohatě diverzifikován, vyskytuje se zde dalších 6 endemických druhů.
Ekologie: Skalní terásky a řidší místa v křovinách v žulové centrální části ostrova, v nadmořských výškách 700–1450 m. Vyhledává místa s velmi mělkými půdami a neúplně zapojenou vegetací, ovlivňovaná kondenzací oblačnosti, a proto poněkud chladnější a vlhčí. Teploty zde dosahují ročních průměrů kolem 23 °C a srážkové úhrny 600–800 mm.
Pulicaria vieraeoides
Popis: Polokeř vysoký asi 0,7–1 m, s dřevnatými větvičkami s charakteristickými jizvami po opadlých listech. Listy jsou víceméně růžicovitě nahlučené na koncích větví, střídavé, na bázi zúžené do zřetelného řapíku, obkopinaté, 5–10 cm dlouhé a 1,5–3 cm široké, v dolní části celokrajné, v horní části s drobnými oddálenými zoubky, na vrcholu zaokrouhlené, celé nápadně hustě a krátce přitiskle bělavě chlupaté. Úbory mají asi 2 cm v průměru, žluté jazykovité květy jsou asi 0,7 cm dlouhé, početné. Plody jsou nažky s dvouřadým chmýrem.
Záměny: Pulicaria vieraeoides se nejvíce podobá druhu Pulicaria elegans, který však má poléhavé větve, jeho listy nejsou růžicovitě nahlučené na koncích větví a rostliny nejsou přitiskle chlupaté, ale krátce žláznaté. Pulicaria lanata je odstále vlnatá, Pulicaria dioscoridis tvoří kompaktní polštářové keříky, zatímco Pulicaria diversifolia je nedřevnatějící bylina. Další dva druhy, Pulicaria stephanocarpa a Pulicaria aromatica, nemají vyvinuté jazykovité květy.
Pulicaria vieraeoides
Pulicaria vieraeoides
Pulicaria vieraeoides
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 24. 2. 2010 (Jemen, ostrov Sokotra, severní svahy pohoří Haghier).