Syn.: Quercus calliprinos Webb, Quercus pseudococcifera Webb, Quercus mesto Boiss.
Česká jména: dub kermesový (Presl 1846)
Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité
Quercus coccifera
Rozšíření: Roste v celém Mediteránu, chybí však na Korsice a v severní a střední Itálii.
Ekologie: Vyprahlé svahy a skály vzniklé po vypálených a vyklučených lesích. Patří k základním druhům macchie a garrigue, roste až do 1600 m n. m. K podkladu je indiferentní, velmi dobře snáší suché letní období i okus býložravci.
Quercus coccifera
Popis: Stálezelené keře nebo malé stromy, vysoké nanejvýš 3–5 m, již od báze větvené. Kůra je hladká, světle šedá. Listy střídavé, velmi krátce řapíkaté, vejčité nebo vejčitě podlouhlé, s bází srdčitou nebo zaokrouhlenou, 1,5–4,0 cm dlouhé, s okrajem řídce oddáleně ostnitě zubatým. Čepel kožovitá, na líci jasně zelená, lesklá, na obou stranách lysá. Druh kvete v dubnu a květnu. Žaludy podlouhlé, ostře hrotité, šupiny číšky ostnité, ostny zakřivené. Dozrávají koncem jara nebo až na podzim příštího roku.
Využití: Druh je hostitelem červců rodu Kermes, jehož kulovité samičky velikosti hrachového semene obsahují červené barvivo používané již v antickém Římě k barvení látek, později i barvení potravin a nápojů. Z kůry se připravovalo barvivo černé.
Quercus coccifera
Quercus cocciferaQuercus coccifera
Quercus coccifera
Quercus coccifera
Fotografováno dne 26. 8. 2009 (Francie, Parc National des Calanques, Cassis).