Syn.: Quercus avellaniformis Colmeiro et Boutelou, Quercus avellaeformis Colmeiro et Boutelou, Quercus gracilis Lange, Quercus smilax L., Quercus sempervirens Mill., Quercus cookii Loudon
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité
Rozšíření: Je snad původní v západním Mediteránu, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středozemí, směrem na východ však řidčeji (až po Turecko). Druh je často vysazován.
Ekologie: Svahy kopců, suché stráně, zejména v přímořských oblastech, na všech typech půd. Je základní složkou tzv. vysoké macchie, která vznikla na plochách vykácených lesů. Předpokládá se, že právě v těch byl kdysi dominantním druhem. Vystupuje až do nadmořské výšky okolo 1400 m. Druh kvete v dubnu a květnu.
Popis: Stálezelený, jednodomý, až 20(–27) m vysoký strom se širokou korunou. Na lokalitách s extrémně suchými podmínkami často pouze několik metrů vysoký keř (na našich snímcích). Kmen přímý nebo mírně křivolaký, borka šedavá, hluboce rozpukaná. Větve silné, letorosty šedavě pýřité. Listy střídavé, řapíkaté, velmi proměnlivého tvaru, kopinaté až podlouhlé, 2–9 cm dlouhé, špičaté, celokrajné nebo řídce zubaté, s okrajem rovným nebo zvlněným. Čepel kožovitá, na líci jasně zelená, lesklá, na rubu hustě šedě až bíle chlupatá, střední žilka listu rovná. Samčí květy v řídkých jehnědách, samičí v malých skupinách. Žaludy na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou krytou plochými šupinami.
Využití: Kvalitní tvrdé dřevo bylo odpradávna používáno ke stavbě lodí, na stavbách, k výrobě zemědělského nářadí nebo dřevěného uhlí. Třísloviny z kůry se používaly k vydělávání kůží i jako léčivo.
Poznámka: Druh je zejména v tvaru listů velmi proměnlivý, často jsou rozlišovány dva poddruhy, někdy považované i za samostatné druhy (Q. i. subsp. ilex a Q. i. subsp. ballota = Quercus rotundifolia).
Fotografovali Naďa Gutzerová, dne 21. 5. 2006 (Chorvatsko, ostrov Žut); Tomáš Mrázek, dne 26. 8. 2009 (Francie, Parc National des Calanques, Cassis).