QUERCUS RUBRA L. – dub červený

Syn.: Erythrobalanus rubra (L.) O. Schwarz, Quercus borealis Michx. f.
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité

Quercus rubra

Rozšíření: Původní ve východní části Severní Ameriky – od jihu východní Kanady na severu až do Georgii na jihu, od Nového Skotska na východě až po Minnesotu a Arkansas na západě. Do Evropy byl přivezen koncem 17. století. V současnosti je na našem kontinentu hojně pěstován, objevuje se nejen v městské zeleni a parcích, ale i v lesích. Někdy i zplaňuje.

Ekologie: Ve své domovině roste v listnatých i smíšených lesích mírného pásu, společně s druhy Acer rubrum, A. saccharum, Fraxinus americana, F. pennsylvanica, Populus grandidentata, P. tremuloides, Ulmus americana, U. rubra, Carya glabra, C. tomentosa, Quercus coccinea, Q. falcata, Q. ilicifolia, Q. macrocarpa, Q. stellata, Thuja occidentalis, Aesculus flava, Magnolia acuminata, Juglans cinerea, Nyssa sylvatica, Liquidambar styraciflua a dalšími. V Evropě proniká do doubrav, dubohabřin, borových doubrav, jedlin i bučin – invazivní dřevina.

Quercus rubra

Popis: Opadavý strom, 20–30(–40) m vysoký, s šedavou borku. Listy jsou 10–25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4–5 cm hluboké. Laloky jsou zakončeny výraznými osinkatými špičkami, které jsou až 3 mm dlouhé. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé, kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev je zřetelný pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Plody jsou skoro stejně široké jako dlouhé.

Poznámka: Dub červený je odolný vůči znečištění ovzduší exhaláty. Dospělé stromy snášejí větší zastínění než naše původní duby.

Quercus rubraQuercus rubra
Quercus rubraQuercus rubra
Dub červený v Kostelci nad Černými lesy

Fotografováno ve dnech 12. 9. 2009 (Česko, Čechy, zámecký park Orlík nad Vltavou) a 14. 10. 2018 (Kostelec nad Černými lesy).