Ratibořice (jako součást náchodského panství) koupil v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, po něm panství zdědila v roce 1800 jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína Zaháňská. Kolem roku 1800 vznikl empírový lovecký pavilon v bažantnici, v letech 1825–26 nechala vévodkyně klasicistně a empírově přestavět ratibořický zámek. Současně bylo údolí řeky Úpy od České Skalice po Rýzmburk měněno v jakousi ideální krajinu, krajinný park, který navazuje na park zámecký. Tyto úpravy probíhaly po celou dobu jejího života.
Ratibořice a Babiččino údolí
Po smrti vévodkyně Zaháňské v roce 1839 zdědila panství její sestra Pavlína, ta náchodské panství s Ratibořicemi roku 1840 prodala. Menší úpravy zámku probíhaly v letech 1860–64, kdy jej vlastnil rod Schaumburg-Lippe. Za druhé světové války zámek využívala německá armáda, po válce byl majetek zkonfiskován. V roce 1976 byl zámek spolu s celým areálem Babiččina údolí vyhlášen národní kulturní památkou. Současně převzalo správu tehdejší Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje se sídlem v Pardubicích.
Ratibořice a Babiččino údolí
Zámecký park má rozlohu 5,58 hektaru a má tvar elipsy. Je položen na svahu nad nivou řeky Úpy a na svazích na něj navazuje les. Prvním zámeckým zahradníkem byl K. Binder, později ho nahradil G. Bosse, který pravděpodobně určil hlavní vzhled parku. Park je položen v podhorské oblasti, proto zde původní koncepce počítala se severoamerickými dřevinami. Z těch roste v parku např. jasan americký (Fraxinus americana), liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipifera), nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a sazaník květnatý (Calycanthus floridus). Byly zde ovšem vysazeny i další exotické dřeviny.
Ratibořice a Babiččino údolí
V roce 1830 byl vybudován skleník. V roce 1972 byl park rekonstruován a při podrobném dendrologickém průzkumu v letech 1976–77 zde bylo zjištěno 124 druhů a kultivarů dřevin, z toho 15 cizokrajných jehličnatých druhů, jedna kulturní varieta domácího jehličnatého druhu, 60 cizokrajných listnatých druhů, 10 kulturních variet domácích listnatých druhů, 4 druhy jehličnatých a 34 druhů listnatých dřevin domácího původu. Od té doby některé dřeviny zahynuly nebo byly poškozeny povětrnostními vlivy. Dnes tu najdeme např. kaštanovník jedlý (Castanea sativa), pavlovnii plstnatou (Paulownia tomentosa), ruj vlasatou (Cotinus coggygria), jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata).
Ratibořice a Babiččino údolí
Informační panely o dřevinách v parku jsou výsledkem činnosti projektu „Zelené Ratibořice“, který probíhal v letech 2009–10. Mimo park u loveckého pavilonu roste ořešák černý (Juglans nigra) a metasekvoje (Metasequoia glyptostroboides), směrem k Viktorčinu splavu duby letní s úzkými korunami (Quercus robur ´Fastigiata´), poblíž mlýna staré cypřišky a zeravy. Mnohem více bylo změněno údolí, kde byly původně krásné květnaté louky. Ty byly odvodněny a byla na ně vyvážena kejda, zarostly kopřivami. Dnes se proto posekaná vegetace odváží.
Údolí je zajímavé geologicky, botanicky i zoologicky, je to chráněné území s naučnou stezkou z roku 1981 (7,5 km s 18 informačními tabulemi a 7 zastaveními).
Ratibořice a Babiččino údolí
Fotografováno v červnu 2010.