Cannomois virgata
Elegia capensis
POPIS:
Rostliny trávovitého vzhledu, se zakrnělými listy a asimilujícími, často vytrvávajícími stonky, vytrvalé, výjimečně jednoleté (např. Centrolepis glabra), obvykle dvoudomé, jen malý počet druhů je jednodomých (např. v rodu Centrolepis) nebo polygamních (Dapsilanthus). Oddenek plazivý (např. Elegia vaginulata) nebo trsnatý (např. Anthochortus). Stonky dorůstají až 4 m (a rostliny poněkud připomínají rákos, např. Cannomois virgata), na průřezu jsou okrouhlé nebo elipsoidní, řidčeji hranaté (Restio tetragonus).
Listy jsou zcela redukované, přeměněné na blanité pochvovité útvary, střídavě uspořádané, svinuté, někdy záhy opadávají.
Květy jsou sdruženy do klásků a klásky do bohatých květenství; samčí a samičí rostliny se často počtem i uspořádáním klásků výrazně liší. Klásky bývají podepřeny blanitými listeny. Květy jsou téměř vždy jednopohlavné, např. v rodu Dapsilanthus byly zjištěny některé květy oboupohlavné. Uspořádání květních částí je cyklické, podle čísla 3, výjimečně podle čísla 2 (např. v rodu Leptocarpus), květní obaly jsou obvykle nerozlišené, šupinovité, převážně ve 2 kruzích, jen např. v rodu Mastersiella je kruh jediný, vnější, někdy (např. v rodu Dapsilanthus) je vnitřní kruh v počtu redukován), tvarem dosti podobné, volné nebo na bázi srostlé, ale např. v rodu Centrolepis květní obaly zcela chybějí. Tyčinky jsou v samčích květech obvykle 3 (výjimečně 1, 2 nebo 4), pistilodium chybí nebo je zřídka zakrnělé (Restio quadratus). V samičích květech se staminodia nevyvíjejí (Elegia capensis) nebo vyvíjejí (např. Ischyrolepis), gyneceum vzniká obvykle srůstem 3 plodolistů, semeník je svrchní, jednopouzdrý, s jediným vajíčkem (např. Cannomois grandis), nebo trojpouzdrý, s jedním vajíčkem v každém pouzdře (Elegia mucronata), výjimečně (Gaimardia) gyneceum tvoří plodolist jediný; čnělka je často pérovitá (Restio quadratus).
Plody jsou suché, nepukavé, charakteru nažky (Elegia capensis), nebo pukavé, v podobě tobolky (Restio quadratus). Masíčko obvykle chybí, některé jihoafrické rody (např. Willdenowia) je však vytvářejí. Endosperm je dobře vyvinutý, škrobnatý
Z obsahových látek jsou někdy přítomny flavonoidy, zejména u jihoafrických druhů.
Chondropetalum mucronatum
ROZŠÍŘENÍ:
Čeleď má velmi výrazný a nesporný gondwanský původ. Ve světě je známo asi 38 rodů a 520 druhů, a to téměř výhradně na jižní polokouli. Dvě třetiny zástupců (asi 350 druhů) se vyskytuje v jižní Africe, přičemž těžiště zdejšího rozšíření leží v území, které náleží do květenné říše Capensis, jehož hranice jen minimálně překračují; jen jednotlivé druhy rostou dále na sever. Nejvíce vysunuté lokality leží v Kongu a Tanzanii a jeden taxon (Restio mahonii subsp. humbertii) roste i na Madagaskaru. Třetina druhů (asi 145) roste v Austrálii, a to zejména na jejím jihozápadě; mnohem méně na východě v pruhu od Queenslandu po jihovýchod kontinentu a dále na Tasmánii, asi 7 druhů roste na Novém Zélandě, 2 druhy (Centrolepis banksii a Dapsilanthus disjunctus) pronikly až na severní polokouli do Vietnamu a na čínský ostrov Chaj-nan. Dva druhy (Apodasmia chilensis a Gaimardia australis) jsou rovněž známy z Jižní Ameriky.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Cannomois
Chondropetalum
Elegia
Hypodiscus
Ischyrolepis
Restio
Thamnochortus
Willdenowia

EKOLOGIE:
Květy jsou nenápadné a jsou opylovány větrem; typickou adaptací je pérovitá blizna. Druhy, které na semenech vytvářejí masíčka, jsou obvykle šířeny mravenci, zatímco druhy bez masíček speciální mechanismy šíření postrádají; oddenkaté druhy se na lokalitách často intenzivně šíří rozrůstáním.
Restionaceae najdeme především na otevřených místech, kde většinou nahrazují trávy, jen málo druhů snáší polostín a roste v podrostu světlých lesů. Velmi charakteristickou ekologickou vlastností je rezistence mnoha druhů vůči extrémnímu kolísání teploty a vlhkosti a nenáročnost na živiny. To je hlavním důvodem, proč Restionaceae tvoří největší diverzitu graminoidních (trávovitých) rostlin ve formaci fynbos v jižní Africe a mallee v jihozápadní Austrálii; v těchto vegetačních typech hrají mnohem významnější roli než lipnicovité (Poaceae) nebo šáchorovité (Cyperaceae). Navíc mnoho druhů je velmi odolných vůči tamním požárům, které překonávají povětšinou obrážením (resproutři); některé druhy (např. Elegia mucronata) však požáry ničí a rostliny se obnovují ze semen (reseedři). Výběžkaté druhy tvoří často rozsáhlé kolonie jednoho pohlaví, které mají charakter klonů.

PŘÍBUZNOST:
Čeleď Restionaceae je morfologicky homogenní a nepochybně monofyletická, dnes je součástí commelinidové větve jednoděložných krytosemenných rostlin. Do čeledi Restionaceae se v současnosti řadí i dříve samostatné, nevelké skupiny Anarthriaceae a Centrolepidaceae. Nejblíže jsou příbuzné lipnicovité (Poaceae) a několik malých čeledí, jako např. Flagellariaceae.

VYUŽITÍ:
Hospodářský význam zástupci čeledi Restionaceae příliš nemají. Vysoký obsah kyseliny křemičité v pletivech značí, že rostliny nepatří k důležitějším zdrojům potravy pro zvířata. Nařezané stonky některých druhů se využívají jako materiál na výrobu došků.
V současnosti nabývají některé trsnaté jihoafrické druhy (např. Elegia capensis) obliby jako nenáročné okrasné rostliny v zahradnictví, zaujmou především svými tvary.
Elegia juncea
Willdenowia arescens