Sopečný ostrov Réunion ležící v jihozápadní části Indického oceánu je zámořským departementem Francie. Krajina ostrova, výjimečná soustavou mladé činné sopky a staré spící sopky s erodovaným kráterem, umožňuje zkoumat procesy vývoje probíhající od osídlování mladých láv až po ekosystémy deštných lesů. Na území Réunionu byl v roce 2007 vyhlášen národní park k ochraně jeho endemického bohatství a jeho střední část je od srpna 2010 vedena v Seznamu světového dědictví UNESCO jako Pitons, cirques and remparts of Reunion Island.
Cirque de Cilaos
Réunion se nachází asi 800 km od pobřeží Madagaskaru a je součástí souostroví Maskarény. Národní park pokrývá 42 % ostrova, jeho chráněné území zahrnuje ve východní části oblast s aktivním vulkánem La Fournaise, na západě s erodovaným kráterem sopky Piton des Neiges, která před 1,5 milionem let ostrov vytvořila. Jejími pozůstatky jsou tři obrovské amfiteátry (Cirque de Salazie, Mafate a Cilaos) rozbrázděné mnoha roklemi, lemované horskými stěnami s nejvyšším vrcholem 3069 m n. m.
La Fournaise
Součástí národního parku jsou dále La Grande Chaloupe, Piton d’Anchaing, forêt de Mare Longue a La Chapelle de Cilaos. Ze souvislé plochy parku jsou vyčleněny malé obydlené terasy v Cirque de Salazie a Cirque de Cilaos a hospodářsky využívané plochy k chovu (Piton de l’Eau), pěstování potravinářských plodin, pelargónií a čajovníku (Sans Souci a rovina Palmistes). Rozloha národního parku je 105 477 hektarů, ochranné území v okolí parku má dalších 87 800 ha.
Cirque de Mafate
Izolace ostrova po tisíciletí, rozmanitost přírodních stanovišť a jejich odlišné mikroklima způsobily, že řada druhů rostlin se vyvinula v druhy endemické, jedinečné právě pro Réunion. Uvádí se, že na ostrově je 1600 původních druhů rostlin (na 600 druhů semenných rostlin, 240 kapraďorostů, 756 mechorostů). Z počtu 840 cévnatých rostlin je 230 endemických, polovina z nich je ohrožená. A tak má Réunion na jednotku plochy třikrát více endemických druhů než Havajské ostrovy a dokonce pětkrát více než Galapágy.
Réunion
Přes 2000 dalších rostlinných druhů bylo později na ostrov dovezeno nebo zavlečeno lidmi. Z nich je téměř 830 již naturalizovaných, bez dalšího přispění člověka žijí v přírodním prostředí a asi 50 druhů se stalo invazivními – ohrožují existenci původních druhů ostrova. Podobně fauna: na ostrově jsou původní 43 obratlovci, včetně 13 endemických a nejméně 2 000 druhů bezobratlých s vysokým podílem endemických druhů (až 40 % pro některé skupiny).
Réunion
Klima na Réunionu je oceánské, horké a vlhké v období od prosince do dubna a suché a chladnější od května do listopadu. Klima jednotlivých oblastí ostrova ovlivňují větry a reliéf krajiny. Dominantní jsou jihovýchodní pasáty, například na návětrné straně na pobřeží v Sainte-Rose je 4500 mm srážek ročně a 50 km vzdálené Saint-Gilles les Bains na západě má pouze 580 mm za rok. Výrazně členitý reliéf a velmi rozdílné množství srážek tak vytvářejí více než dvě stovky různých mikroklimatických zón.
Ostrov je velkou přírodní laboratoří, kde je možné sledovat postupné osídlování mladé lávy, vytváření rostlinných společenstev až po deštné lesy, ale také tlak invazivních druhů ohrožujících původní společenstva.
Piton de la Fournaise
Vulkán Piton de la Fournaise zahájil činnost asi před půl milionem let a je jednou z nejaktivnějších sopek na světě. Její vrchol se nachází v nadmořské výšce 2631 m, ale celá sopka má ode dna oceánu výšku asi 6000 m. Sopka má velký aktivní kráter Dolomieu (někdy nazýván též Brûlant) a na svazích několik desítek menších samostatných kuželů. Menší erupce s výronem lávy nastávají v poslední době i několikrát do roka, ale protože v okolí sopky nejsou žádná lidská obydlí, obyvatele ostrova neohrožují a sopka není pro ostrov hrozbou. Druhý kráter Bory je už vyhaslý, dá se sestoupit na jeho dno.
Réunion
Masiv Piton des Neiges pochází z několika po sobě jdoucích obrovských erupcí, vulkán je nečinný už 12 tisíc let. Erodovaný kráter vytvořil tři amfiteátry (Cirque de Mafate, Cilaos a Salazie). Každý z nich má svoji charakteristiku. Cirque de Mafate je obklopen vysokými stěnami s vrcholky, má nejméně srážek.
Cirque de Mafate
Oblast Cirque de Salazie a Oblast Cirque de Cilaos jsou bohatě zásobené vodou z četných dešťů, svahy jsou porostlé deštnými pralesy, velkou podívanou nabízí nespočet vodopádů v bočních svislých stěnách. Pouze Cirque de Mafate je v celém svém rozsahu součástí národního parku.
Réunion
První obyvatelé žili z lovu zvěře a rybolovu. V 18. století začali na ostrově pěstovat ovocné stromy, kávovník a koření, v 19. století cukrovou třtinu a vanilku, ve 20. století druh muškátu Pelargonium graveolens, původně z jižní Afriky, z jehož listů se destiluje vonná silice používaná do kvalitních parfémů.
Pobřeží v jihovýchodní části ostrova bylo po dlouhou dobu porostlé smíšenými lesy. Za méně než půl století byly lesy vykáceny a uvolnily prostor pro pěstování nových kulturních plodin. Spolu s nimi byly vysazovány i importované stromy pro zalesnění a získání dřeva, např. kapinice (Acacia mearnsii) a kryptomerie (Cryptomeria japonica). Jako větrolamy zde byly uměle vysazovány pandány (Pandanus utilis).
Réunion
Vývoj vegetace na území sopky
Nad 2000 m masivu Piton de la Fournaise je svět lávy, jemné mlhy a obrovských teplotních rozdílů – chlad noci se střídá s palčivým sluncem, po dešti může následovat značné sucho. Holá láva a sopečný štěrk umožňují velmi rychlé vsakování vody. I těmto drsným podmínkám se přizpůsobil život. Vegetace se zde objevuje ve formě keřů a vytrvalých rostlin, odolných proti kolísání teploty a vlhkosti.
Réunion
Jeden až dva roky po zchladnutí proudy lávy osídlí některé druhy lišejníků, které snášejí extrémní klimatické podmínky (např. Stereocaulon vulcani). V puklinách skal, kde vlhkost je mírně vyšší, se objeví mechorosty. V rýhách, kde se nahromadí trocha organických látek a vlhkosti, vyrostou kapradiny, které snášejí plné slunce (Nephrolepis abrupta, Dicranopteris linearis, Lycopodiella cernua). Připojí se některé byliny (např. Hubertia tomentosa, Cynoglossum borbonicum, Faujasia salicifolia, Psiadia argentea, Psiadia callocephala) a průkopnické křoviny (Agarista buxifolia, Erica galioides).
Agarista buxifolia
S dalšími vřesovci (Erica reunionensis a níže Erica arborescens) a křovinami (Stoebe passerinoides, Phylica nitida a Sophora denudata) postupně vytvoří rozsáhlá vřesoviště. K těmto křovinám se přidávají doprovodné rostliny, láva a sopečný štěrk zmizí pod bylinným patrem, vytvoří se souvislá vrstva půdy.
Druhy snášející plné slunce nahradí druhy vyžadující polostín (z kapradin např. Nephrolepis biserrata a Phymatosorus scolopendria), objeví se stromové kapradiny rodu Cyathea. Agarista buxifolia, která v rýhách mladé lávy tvořila malé keříky, zde postupně dorůstá výšky až 3 m, ale mladé rostlinky už v podrostu nevyrostou. Rozdíly ve složení vegetace vyplývají také z nadmořské výšky a klimatických podmínek.
Réunion
Jinak probíhá osídlování dna a okrajů kráteru a jinak u lávových proudů velkého Brûlé sahajících až k pobřeží oceánu. Dalšími významnými druhy při kolonizaci jsou Ardisia crenata, Benthamia spiralis, Blechnum tabulare, Clidemia hirta, Crotalaria berteroana, Dicranopteris linearis, Heterotis decumbens, Lantana trifolia, Machaerina iridifolia, Otacanthus caeruleus, Phyllanthus urinaria, Pityrogramma callomelanos, Psilotum nudum, Schinus terebinthifolia, Smilax anceps, Spathoglottis plicata, Sphaerostephanos unitus, Trema orientalis a Tristemma mauritianum.
V nadmořské výšce od 1000 do 1900 m pokrývají horské svahy většinou smíšené deštné lesy – v hustém porostu udržuje déšť a mlha takovou vlhkost, že je většina kmenů obrostlá lišejníky (zvláště nápadná je Usnea barbata), mechy, menšími kapradinami a dalšími epifytními rostlinami, dřeviny jsou propletené se stromovými kapradinami rodu Cyathea a bylinami, objevují se orchideje.
Réunion
Na severozápadě se rozkládají tzv. tamarínové lesy tvořené převážně akácií a na severovýchodě porosty s endemickými pandány (Pandanus montanus). V bohaté vegetaci deštných lesů je zvláště velké množství endemitů, připomeňme pozoruhodné stromy Weinmannia macrostachya (endemit Maskarén), rod Dombeya s narůžovělými květy a endemit Réunionu Forgesia racemosa. Kromě epifytních rostlin se ve spleti deštného lesa objeví i hemiepifyty, příkladem je Cordyline mauritiana zajímavá dvojími kořeny – jeden typ drží rostlinu na podloží, druhý se podél hostitele plazí do půdy, odkud pak čerpá živiny. V silných vrstvách mechu na kmenech a větvích vyrůstají kapradiny rodu Hymenophyllum. Na okraji deštného lesa jsme našli druhy Aphloia theiformis, Faujasia salicifolia, Fuchsia boliviana, Psiadia anchusifolia, Albizia lebbeck.
Réunion
Na západním úbočí sopky Piton de la Fournaise ve výšce 1300–1700 m n. m. je semiaridní les, sahá až k okraji údolí Rivere des Remparts. Klima je chladné, mlhavé, s typickou vegetací mokřadů středních výšek ostrova s nízkými pokroucenými nebo polehlými stromy porostlými mechy, s řídkým podrostem, s orchidejemi a zemními kapradinami.
Réunion
Svahy a rokle Cirque de Mafate s nízkými srážkami jsou porostlé nepříliš hustou vegetací. V těchto podmínkách rostou sukulentní rostliny (zde zastoupené Kalanchoe delagoensis a Kalanchoe fedtschenkoi), fotografovali jsme zde Psiadia dentata, Syzygium cumini, Tridax procumbens, Agarista salicifolia. Horskou rostlinou Réunionu je třezalka Hypericum lanceolatum, ve vyšších polohách se vyskytuje v endemickém poddruhu H. l. subsp. angustifolium.
Les Bébour
Les Bébour na východním svahu Piton des Neiges je charakterem nejblíže deštným pralesům, podrost v něm je tak hustý, že se nedá odbočit z cesty. Odtud pocházejí naše fotografie orchidejí Calanthe sylvatica, Cynorkis hologlossa, Cynorkis squamosa. Častou dřevinou deštných lesů je Aphloia theiformis.
Réunion
K ochraně planě rostoucích rostlin je zřízena Conservatoire Botanique des Mascarin s hlavním pracovištěm v St Leu. Jde o pozemky (expedice planě rostoucích rostlin), zahrady, skleníky, laboratoře pro in vitro kultury, herbáře a semennou banku. Sbírky obsahují mnoho ohrožených endemických druhů. Kupříkladu velmi vzácná endemická dřevina Tournefortia bojeri existuje už jen ve sbírkových kulturách, v současné době není známa žádná původní planá populace tohotu druhu. Její poslední stanoviště bylo zničeno ohněm. Sbírka Rostliny Lontan prezentuje rostliny, které byly na ostrově pěstovány od příchodu prvních osadníků. Instituce připravuje databázi všech ohrožených druhů rostlin Maskarén.
Réunion
Některé druhy, často člověkem dovezené nebo zavlečené, se staly invazivními a omezují nebo potlačují růst původních druhů. I na našich cestách jsme se setkávali s hustými porosty Fuchsia magellanica, drobné kvítky Erigeron karvinskianus byly v podrostu semiaridních společenstev a v deštných lesích tvořila rostlina široké trsy. Obrovské růžice mečovitých listů Furcraea foetida byly nepřehlédnutelné především v Cirque de Mafate, v deštných lesích zase houštiny Hedychium coccineum. V horách vytváří husté lesíky Casuarina equisetifolia, opad jejích větviček připomínající dlouhé jehličí neumožní růst téměř žádné jiné rostlině.
Réunion
Připojujeme seznam druhů rostlin, které jsme na ostrově Réunion zaznamenali a které jsou zařazeny do Herbáře webu BOTANY.cz. Tučně jsou vyznačeny druhy endemické a subendemické:

Acacia heterophylla
Acacia mearnsii
Adiantum hispidulum
Agarista buxifolia
Agarista salicifolia
Albizia lebbeck
Allamanda cathartica
Angraecum striatum
Annona reticulata
Anthrophyum boryanum
Antigonon leptopus
Aphloia theiformis
Ardisia crenata
Arnottia mauritiana
Asclepias curassavica
Asplenium nidus
Asplenium polyodon
Asplenium unilaterale
Astelia hemichrysa
Asystasia gangetica
Averrhoa bilimbi
Bauhinia monandra
Bixa orellana
Boehmeria penduliflora
Boehmeria stipularis
Caesalpinia pulcherrima
Calanthe sylvatica
Cananga odorata
Cascabela thevetia
Catharanthus roseus
Cheilanthes hirta
Cinnamomum verum
Claoxylon glandulosum
Clematis mauritiana
Clidemia hirta
Cordyline mauritiana
Cuphea ignea
Cyathea borbonica
Cyathea cooperi
Cyathea excelsa
Cyathea glauca
Cynorkis hologlossa
Cynorkis squamosa
Dicranopteris cadetii
Dicranopteris linearis
Dillenia indica
Dodonaea viscosa
Dombeya ciliata
Dombeya ferruginea subsp. borbonica
Dombeya punctata
Dypsis lutescens
Elaphoglossum hybridum
Epidendrum secundum
Erica galioides
Erica reunionensis
Erigeron karvinskianus
Eriobotrya japonica
Eriocaulon striatum
Etlingera elatior
Eugenia buxifolia
Faujasia salicifolia
Foetidia mauritiana
Forgesia racemosa
Fuchsia boliviana
Fuchsia magellanica
Furcraea foetida
Gaertnera vaginata
Gastonia cutispongia
Hedychium gardnerianum
Heliconia psittacorum
Heliconia rostrata
Hibiscus boryanus
Hibiscus schizopetalus
Histiopteris incisa
Hubertia ambavilla
Hubertia tomentosa
Humata repens
Huperzia gnidioides
Huperzia ophioglossoides
Huperzia squarrosa
Hydrocotyle bonariensis
Hymenophyllum hirsutum
Hymenophyllum polyanthos
Hyophorbe indica
Hyophorbe lagenicaulis
Hyophorbe verschaffeltii
Hypericum lanceolatum
Hypericum lanceolatum subsp. angustifolium
Impatiens flaccida
Impatiens niamniamensis
Impatiens walleriana
Ipomoea pes-caprae
Jatropha integerrima
Kalanchoe delagoensis
Kalanchoe fedtschenkoi
Lantana camara
Latania lontaroides
Lens culinaris
Lepisorus excavatus
Litchi chinensis
Lonicera japonica
Lophospermum erubescens
Ludwigia octovalvis
Lycopodiella cernua
Lycopodium clavatum var. borbonicum
Machaerina iridifolia
Medinilla speciosa
Nastus borbonicus
Nephrolepis abrupta
Nymphoides thunbergiana
Oleandra distenta
Oxalis corniculata
Pandanus montanus
Pandanus purpurascens
Pandanus utilis
Passiflora foetida
Passiflora vitifolia
Pavonia columella
Pellaea calomelanos
Pellaea viridis
Persea americana
Persicaria capitata
Phylica nitida
Phyllanthus acidus
Phyllanthus phillyreifolius
Phymatosorus scolopendria
Physalis peruviana
Piper nigrum
Pistia stratiotes
Pittosporum senacia
Pleopeltis macrocarpa
Polygala virgata
Polyscias bernieri
Polyscias repanda
Pseudogynoxys chenopodioides
Psiadia anchusifolia
Psiadia argentea
Psiadia boivinii
Psiadia callocephala
Psiadia dentata
Psidium cattleianum
Psidium guajava
Psilotum nudum
Ravenala madagascariensis
Salvia coccinea
Sarcostemma viminale
Scaevola taccada
Schinus terebinthifolia
Sechium edule
Selaginella fruticulosa
Selaginella obtusa
Selaginella viridula
Sideroxylon borbonicum
Solanum mauritianum
Sophora denudata
Spathoglottis plicata
Stichorkis disticha
Stoebe passerinoides
Striga asiatica
Strongylodon macrobotrys
Syzygium aromaticum
Syzygium cumini
Syzygium cymosum
Syzygium jambos
Talipariti tiliaceum
Tecoma stans
Terminalia bentzoë
Terminalia catappa
Thelypteris interrupta
Theobroma cacao
Thunbergia grandiflora
Thunbergia mysorensis
Tibouchina urvilleana
Tillandsia usneoides
Tournefortia argentea
Tridax procumbens
Turnera ulmifolia
Vanilla planifolia
Verbascum thapsus
Verbena rigida
Viscum triflorum
Weinmannia macrostachya
Weinmannia mauritiana
Réunion
Fotografovaly Věra Svobodová a Ljuba Procházková, od 14. do 26. 11. 2010.