Syn.: Rhabarbarum ribes (L.) Moench
Česká jména: reveň šerpivá (Presl 1846)
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité
Rheum ribes
Rozšíření: Jihozápadní a jih Střední Asie, areál druhu se táhne od východního Turecka a Sýrie přes Írán po Afghánistán a severní Pákistán.
Ekologie: Roste na horských kamenitých a skalnatých stanovištích, v nadmořské výšce od 1000 až do 4000 m. Kvete od června do července.
Rheum ribes
Popis: Vytrvalá bylina, až 100 cm vysoká, s lodyhou přímou, bradavčitou, často červeně naběhlou, dole olistěnou, nahoře bezlistou. Listy jsou řapíkaté, řapík dosahuje poloviny délky listové čepele, která je skoro okrouhlá, 25–40 cm dlouhá a 30–50 cm široká, na bázi srdčitá, na okraji zvlněná, na líci víceméně lysá, na rubu bradavčitá, se 3 výraznými souběžnými žilkami, na bázi na žilkách ostnatá. Květenství je latnaté, květy vyrůstající ve svazečcích jsou stopkaté, oboupohlavné, okvětních lístků je 6, jsou asi 3 mm dlouhé a 1,5 mm široké. Plody jsou křídlaté nažky, asi 1,5–1,8 cm dlouhé a 1,2–1,5 cm široké, křídla jsou načervenalá, široká.
Využití: Listy a řapíky jsou konzumovány, prodávají se i na místních tržnicích (např. v severním Belúdžistánu). Uplatňuje se také v tradiční medicíně. Zprávu o využití rostliny přinesl už J. S. Presl (1846): Peršané ji jmenují ribes a sázejí ji jakož i Turci velmi bedlivě pro nakyslou chuť řapíkův, listův a mladých lodyh. Řapíky jedí surové nebo se solí a octem sloupavše dříve kůru; dělají z nich a z vína konservy, zadělávají je do cukru celé nebo na kaši rozmačkané, a potřebují k jídlu a v lékařství proti horečkám zlým. Mladé lodyhy obhrnují zemí, aby nabyly křehkosti. Kořen též v lékařství má svou slávu, že posiluje a otvírá.
Rheum ribes
Rheum ribes
Rheum ribes
Rheum ribes
Rheum ribes
Rheum ribes
Rheum ribes
Fotografováno dne 6. 6. 2013 (severovýchodní Turecko, Bingöl Dağları).